4. díl: Lotrando běžící, štěkající

Čas je neúprosný. Často mému štěňátku říkám „prcek“ a málem mi uniklo, že už vlastně žádným prckem není a mění se jeho zevnějšek, vnímání světa i jeho reakce na něj. Roztomilému štěňátku projde mnohé, u dospělého psa může být stejná věc problém. Proto se vždycky snažím představit si stejnou situaci v případě dospělého psa. Chci, […]

Lotrando běžící, štěkající

Čas je neúprosný. Často mému štěňátku říkám „prcek“ a málem mi uniklo, že už vlastně žádným prckem není a mění se jeho zevnějšek, vnímání světa i jeho reakce na něj. Roztomilému štěňátku projde mnohé, u dospělého psa může být stejná věc problém. Proto se vždycky snažím představit si stejnou situaci v případě dospělého psa. Chci, aby se choval takto i jako dospělý? Aby reagoval tak a nebo jinak? Stále chodíme na různorodé vycházky, poznáváme nepoznané a procvičujeme rozučené. Při tréninku (dá-li se to tak říct, protože trvá jen pár minut včetně hry) potřebuji jeho stoprocentní pozornost, ale jakmile je cvičení u konce, dostane znamení, že to stačí a může odejít.

Přinášení hraček

  • ve svých osmi týdnech mi přinášel jakoukoli odhozenou věc, pak jsme dlouho neházeli, jen se přetahovali. V jeho čtrnácti týdnech zkoušeli nácvik obran (resp.hraní si s figurantem), Lotrando s ulovenou kořistí pyšně běhal po celém placu a nemohla jsem ho za nic na světě přivolat. Uvědomila jsem si, že vlastně sám nepřichází až úplně ke mně, pokud drží něco v tlamě.
  • začala sem víc procvičovat několik věcí: přivolání s pomocníkem, který bude držet psa, chytání za obojek když jdeme/běžíme proti sobě a vyměňování různých hraček za jiné (zatím nevypadá, že by nějakou upřednostňoval). Baví ho běhat s hračkou za mnou, čehož jsem využila a když se přiblížil, nabídla jsem mu druhou. Dokáže ve vteřině pustit jednu a chytit druhou, což se bude v budoucnu ještě hodit. Takto jsem ho nechala párkát proběhnout až se podařilo, že mi hračku sám cpal do ruky, abych mu ji buď hodila nebo se přetahovala.
  • zajímavý poznatek: dokáže štěkat s hračkou v mordě.

Pozice u nohy

  • tento cvik vypadá docela slibně, napřed se naučil zajmout pozici pomocí předních nohou na bedýnce, což jsem popisovala minule, dalším krokem byla výměna bedýnky za průhlednou plastovou podložku ve tvaru CD a nakonec úplné odstranění této pomůcky, což už nedělalo Lotrandovi žádné potíže.

Stání na mých nohou

Lotrando běžící, štěkající
Lotrando běžící, štěkající
  • Lotrandův velmi oblíbený, ne-li nejoblíbenější cvik, který vznikl náhodným zachycením jeho těla mezi mými chodidly a od toho byl už jen krůček k tomu, aby položil svoje packy na moje nohy. Tento cvik je na jednu stranu docela šikovný, když potřebuju Lotra schovat, např. v davu, aby mi na něj lidi nešlapali na druhou stranu ho začínám proklínat, protože ho nabízí hodně často a plete se mi pod nohy. Jediné východisko vidím v tom, přiřadit mu signál a ten prostě nedávat, pokud ho nebudu potřebovat.

Obíhání předmětů

  • k čemu je to dobré:  obratnost, vyžití při procházce, vysílání ode mě
  • použít se dá cokoli – sloupek, tyčka zapíchlá v zemi, židle, strom..
  • protože bych chtěla, aby předměty naproti mně obíhal z té strany, kterou rukou ukážu, po mojí levé straně zleva (po směru hodinových ručiček) a po pravé zprava (proti směru hod.ručiček), při učení obíhání z levé strany jsem si stoupla tak, aby moje lehce nakročená levá noha a levé rameno směřovalo k předmětu a Lotrando byl někde vedle mě (ale ne v pozici u nohy, spíš jakoby za zády) a při učení obíhání z pravé strany zase naopak. Jinak už jsem mu nenapovídala, jen odklikávala každý krok správným směrem. Obíhání pochopil asi po druhém nebo třetím pokusu. Dalším krokem bylo zvětšení vzdálenosti od předmětu, aby se mohl víc rozběhnout a trénovali jsme rychlost obíhání s hračkou jako odměnou. To se nám ale zkomplikovalo – nabízí se říct „objevil se nám tu takový nešvar“ – sice běží, jak nejrychleji umí, ale taky štěká jako blázen. Takže se v procesu učení cviku vracíme tam, kde byl ještě potichu, s  jinou odměnou a zkoušíme to znova.

Hledá se ..

Minulý týden jsme se vypravili na veterinu pro poslední očkování. Lotrando byl ve výborné náladě. Otevřela jsem si dveře od auta, on skočil dovnitř a já mu říkám, „tak si aspoň sedni vedle“. Což poslechl, přeskočil ke spolujezdci a křenil se od ucha k uchu stejně jako kolemjdoucí dvojice. No co? Copak si nikdo nepovídá se psem? J Pro jistotu ale nakonec cestoval jako obvykle v kufru auta. Když jsme dorazili, šmejdil po čekárně a pak zaškrábal na dveře. Tu se dveře otevřeli, pan doktor se rozhlédl, podíval se na nás a zeptal se: „On škrabal na dveře?“ Začala jsem se omlouvat  a on mě pobaveně zarazil, že prý se jen chtěl přesvědčit, protože za celou praxi se mu ještě nestalo, aby se pes cpal do ordinace.. Ačkoli doma trénujeme prohlídku celého těla a Lotrando v klidu drží, to samé od cizího člověka je trochu problém, protože to bere jako super šanci se pomazlit a vrtí se jak žížala. Ovšem nejsem si jistá, jestli to s panem doktorem nebylo naposledy, protože při kontrole varlat nacházel sestouplé jen jedno, já tvrdila, že tam musí být obě, Lotrando toho měl po chvíli dost, začal se zlobit a pátrání byl konec. O dva dny později jsme byli na veterině znovu, Lotrando se vřítil do ordinace vrtíc celým tělem s tím svým veselým výrazem „tak-tady-mě-máte“. Jedna paní veterinářka krmila, druhá hledala. Po jejím oznámení „jsou tam obě“, mi spadl velký kámen ze srdce.

Hospoda pod kontrolou

Nový poznatek – nechodit kolem místní hodpody s Lotrem na volno. Jinak totiž vlítne dovnitř, oběhne stoly, vyletí ven a ještě pozdraví štamgasty před putikou. Buď mít pod kontrolou psa, nebo prostředí. A tahle hospoda rozhodně pod kontrolou není. Ještě novější poznatek – nechodit na volno kolem žádné hospody!

Autor a foto: Ing. Hana Štenclová

O autorovi – Ing. Hana Štenclová:

Ing. Hana ŠtenclováZvířata mě provázejí celým životem. Jako malá jsem chovala různé hlodavce, později pomáhala u koní v hřebčíně a přinesla si domů prvního vlastního psa. Během studia na Mendelově univerzitě v Brně, v roce 2007, jsem se začala věnovat sportovnímu výcviku a obedienci. Nyní poznávám i další psí sporty, hltám veškeré informace o nenásilném přístupu ke psům, účastním se přednášek a seminářů s českými i zahraničními lektory, organizuji kurzy o výchově a výcviku a především si užívám každodenní radosti i starosti s těmito báječnými zvířaty.

Motto: Vše, co se zná být nemožné, je pouze výzva.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *