Málo známá kočičí plemena: Norská lesní, skvělá společnice k dětem

Tuto mohutnou přírodní kočku, jen o málo menší, než je mainská mývalí, snadno poznáte podle huňatého ocasu. V zimě mívá často srst až na zem a na špičkách uší zase štětičky, podobné těm rysím. Jak její název napovídá, pochází ze Skandinávie a v Česku se začala objevovat teprve nedávno. Zatím není úplně jasné, odkud se vlastně norské […]

Tuto mohutnou přírodní kočku, jen o málo menší, než je mainská mývalí, snadno poznáte podle huňatého ocasu. V zimě mívá často srst až na zem a na špičkách uší zase štětičky, podobné těm rysím. Jak její název napovídá, pochází ze Skandinávie a v Česku se začala objevovat teprve nedávno.

Zatím není úplně jasné, odkud se vlastně norské lesní kočky vzaly. Zmínky o nich lze najít už ve starých vikingských legendách. Podle nich měly právě kočky s huňatými ocasy tahat kočár bohyně plodnosti Freyi. Kde se objevila, začaly kvést květiny a klíčit setba. Proto také Skandinávci dávali na svá pole misky s mlékem, aby kočky přilákali.
Soudí se ovšem, že ve skandinávských zemích se kdysi divoké kočky nevyskytovaly. Na pobřeží se tedy měly dostat nejprve ty ze Skotska právě na lodích Vikingů. Tady se měly během staletí dokonale aklimatizovat na drsné severské podnebí.

Vzhled a povaha

Kromě vlastností, zmíněných v úvodu, poznáte „Norku“ podle dokonale rovného profilu čumáčku, vysokých nohou, trojúhelníkové hlavy a nezvykle dlouhé srsti. Tu má především v zimě, na léto líná. Hustá podsada má vlastnosti, podobné husímu peří. Je vodě odolná a má skvělé termoregulační vlastnosti. Chlupy najdete i mezi prsty, kdy tlapky potom slouží jako výborné sněžnice.

Norská lesní kočka vyniká i svojí povahou. Je velmi společenská, cítí se tedy dobře ve smečce. Neměl by si ji tedy pořizovat ten, kdo je celý den v práci. Ráda si hraje, vstřícná je i k lidským „koťatům“, kdy si navzájem vyměňují své hračky.
Protože jsou si dobře vědomy své velikosti, jsou také patřičně sebevědomé a nemají potřebu být nervózní. Umí si velmi dobře říct, co žádají. Jejich tvrdohlavosti nakonec neodoláte a přání jim splníte.

Nároky na chov

Norské lesní kočky nejsou žádní peciválové. Potřebují pohyb. Pokud je to možné, uvítají vnější voleriéru, ale spokojí se i s životem v bytě. Mají velmi ostré a tvrdé drápy, díky nimž údajně zdolají i hladkou skálu. Proto je důležité jim pořídit pořádné škrabadlo, aby nepřišel k úhoně nábytek.
Jinak nevyžadují žádnou speciální péči. Představy o tom, že potřebují kvůli své husté srsti každodenní vyčesávání, jsou mylné. Vystačí si samy, česat je stačí jedenkrát týdně.

Autor: jav

Video: S laskavým svolením Agentury Holidaycat.cz

 

Čtěte také:

Nejoblíbenější kočky světa: Exotická, aneb živá plyšová hračka

10 koček Freddieho Mercuryho: Miloval je více, než lidi

Pořizujeme si kočku: Jak ji vychovat? Trestání je ta nejhorší cesta