Červík oslavil půl roku a čím dál víc pozoruji, že naše společná práce začíná nést ovoce.
Odložení – v sedě zvládá na velkou vzdálenost i když se mu na chvíli schovám. Dobu stále postupně prodlužuji a přidávám rušivky – k tomuto patří i vypouštění ze dvěří, kdy můžu pustit do dveří první Ájku, jít se vyzout, odložit batoh (Červík na mě vidí) a poté až Červíka pustit dovnitř.
V leže je odložení o dost slabší, ale spíše než předpisové „lehni“ pracuji na „plac“ (lehni si jak chceš, a čekej, než půjdeme něco dělat – používám na cvičáku, u obchodu a pod.), které je pro mě momentálně důležitější.
U společného cvičení jsem se dopracovala k tomu, že mohu s Ájkou běžet okolo Červa, skákat a tleskat (hodně pomáhá fotbalové hřiště naproti domu a jejich pravidelné zápasy ;o) ).
Na tréninku agility jsem začala Červíka při stavění parkuru odkládat doprostřed placu tak, aby pro něj nebyla příliš těžká ani vzálenost, ani čas odložení. Střídám chvilku odložení a hru nebo chvilkové volno.
Odložení v kleci v rušném prostředí cvičáku se zatím rovná malé katastrofě (ono, ne vždy jde všechno, jak by člověke chtěl). Doma v pohodě, v autě v pohodě, na pozitivce střídavě oblačno – hodinku vydrží, déle už je to pro něj moc (na dece, mimo klec vydrží déle). Už jsem měla radost, jak to Červíkovi v kleci jde, byla jsem v PP sama s manželem, dětma a Ájkou, Červík byl zavřený, já jsem si chodila, kde jsem chtěla, další den byla v PP ještě kamarádka se psem a taky dobrý, ale za dva dny jsem měla jednu hodinu se štěnětem, kde se Červík tak rozštěkal, až to hezké nebylo.. Takže se vracíme zpět o krok, kdy je Červík v otevřené kleci.
V hlídání si žrádla jsme udělali velký pokrok. Od minulého dílu deníčku nebyl ani jeden pokus o hlídání. Je to hlavně díky tomu, že jsem si uvědomila, které situace jsou pro Červíka těžké, a tam jsem snížila kritéria – blízkost žrádla od Ájky=kratší čas, na druhou stranu, čím blíže je žrádlo k Ájce, tím větší je pro Červíka odměna.
Při venčení okolo domu už chodím s Červíkem na volno. Klacíky na zemi už nejsou pro Červíka to nej na světě (zvlášť, když panička občas nějaký „vytáhne z rukávu“ ;o) ), fujtajbly už nemá tolik tendence žrát (ale oči na stopkách raději mít musím), vzdálenost ode mne si drží skvělou – max 10m. a otáčí se (véélkááá odměna). Lidi, pokud na něj nešišlají, ignoruje a dokonce (to je to ovoce, které jsem chtěla), když uvidí psa, tak sice vykročí směrem k němu, ale po pár krocích se zarazí a vrátí se zpět ke mně. Musím si však psy hlídat, pokud by se nějaký vynořil spoza rohu před námi, tak by to pro Červíka bylo příliš silné lákadlo. Ale pokud je pes déle, než 10-15m, tak se zvládá vracet.
Nový trik – slalom mezi nohama. Spouštěčem je nakročená noha s propnutou špičkou. Nejdříve jsem učila projití a otočení kolem jedné nohy a jakmile Červík pochopil, hned jsem učila točení kolem druhé. Obojí jsem spojila během dalšího tréninku.
Autor a foto: Petra Marečková
O autorovi:
Petra Marečková
Agility se věnuji 9. rokem, z toho 3 roky vedu tréninky na KK VFU. Dva roky pořádám semináře pozitivní motivace, od ledna tohoto roku vedu i pravidelné hodiny pozitivky. Od července budu působit také v nově otevřeném výcvikovém centru Psí Park. Mám dvanáctiletou kříženku Ájku a devítitýdenní bordeří štěndo Červíka.
Se psy pracuji pouze pomocí pozitivního upevňování.
