Domů MŮJ PES Proč je důležitá péče o pejskovy drápky

Proč je důležitá péče o pejskovy drápky

3249
0
Sdílejte

Dráp je v podstatě kožní derivát, podobně jako lidský nehet. Zakončuje poslední článek prstu šelem (a hlodavců i jiných zvířat). Pes své drápy nedokáže zatáhnout, kočkovité šelmy je dokážou ukrýt do drápového lůžka a vytahují je pouze při lovu kořisti nebo při boji.

Tlapka hrudní končetiny psa: A – drápy B – prstní polštáře C – metakarpální polštář D – polštář prvního prstu E – karpální polštář

Dráp je tvořen drápovým lůžkem, velmi silně prokrvenou koncovou částí prstu, a rohovinou tvořící jakýsi toulec. Nasedá pomocí mikroskopických lamel pevně na drápové lůžko a soustavně dorůstá.
Ze života vlků a divokých psů je vcelku jasné, proč je třeba drápy hlídat a pravidelně krátit. Divoké psovité šelmy naběhají denně mezi 30 a 100 km, z toho část na různě kluzkém terénu, např. na sněhu, ledu nebo blátě, kde by polštářky tlapek klouzaly. Jejich drápy tudíž dorůstají poměrně rychle, poněvadž musí zabezpečit pevnou oporu tlapy. Pes samozřejmě 30 a víc km naběhá spíš výjimečně (a tyto výjimky si bezesporu zaslouží pochvalu).
Růst drápů u psa závisí na více faktorech – jednak na už zmíněném počtu naběhaných kilometrů dále také na podkladu (na asfaltu nebo betonu se drápy obrousí podstatně rychleji) a v neposlední řadě i na váze psa (dvoukilová čivava drápky neobrousí, ani kdyby běhala po smirkovém papíru). Přerostlé drápy vedou k nefyziologickému postoji a přetížení některých svalových a šlachových skupin a kloubů.  Zvíře má prošlápnutou tlapku a nezřídka špatně chodí nebo dokonce kulhá

Jak tedy na drápky

Nejdříve postavíme pejska na rovnou podložku a podíváme se, zda je nutno drápky vůbec stříhat. Normálně stojící pes má konec drápu 1-2 mm nad podložkou. Pokud drápek dosahuje k podložce, je na čase ho zkrátit. Nejlépe jsou na tom majitelé bílých psů se světlými drápky, kde je dobře vidět konec dobře prokrveného drápového lůžka. K němu byste se samozřejmě dostat neměli, stříhá se asi 2 mm od růžové části. Majitelé psů s černými drápy jsou na tom podstatně hůř. Ti musejí odhadovat nebo krájet drápky po troškách.

Obecně se stříhá zeslabená část drápku a v momentě, kdy se ve středu řezné plošky drápu objeví maličká tmavší skvrnka, jste již blízko lůžka, takže dále již nestříhejte. Pokud jsou drápy hodně přerostlé, zpravidla mají též delší drápové lůžko a cévy vyživující hrot. V tomto případě je nezbytné stříhat drápy opakovaně po 2-3 mm, v asi 3týdenních intervalech, kdy se drápek „ošlape“ a cévka se zatáhne. Po 3-4 takových ošetřeních se postupně drápek zkrátí a psovi se chodí podstatně lépe. Je třeba krátit také drápy na 1. prstu, který nedosahuje na zem. Drápek může přerůst natolik, že se špičkou opět dotýká polštářku pod místem, odkud původně vyrůstal, případně do tlapky zaroste, což je záležitost mimořádně bolestivá. Stejně je třeba pohlídat a ošetřit paspárky na pánevních končetinách (u francouzských plemen nebo u kříženců, kde je chovatelé nenechali odstranit)

A nářadí? Kleště na drápky se dají pořídit téměř ve všech zverimexech, preferuji určitě takové, kde se pohybují čelisti proti sobě. Gilotinové kleště mě příliš neuchvátily, často se povolují a potom je stříhání bolestivé.

Když je drápek zatržený

Dráp se může poškodit při stoupnutí na mříž nebo jakýkoli povrch se škvírami, může se odlomit nebo vyzout úplně nebo jen zlomit v některé své části. Úplně odpadlý drápek má za následek ztrátu krve, která není smrtelná, ale každopádně je to úraz velice bolestivý. Následná infekce může způsobit křivý růst nové rohoviny a následnou bolestivost při každém kroku, také zvířeti hrozí infekce např. tetanem. Nalomený drápek je třeba obvykle ošetřit u veterináře, velmi často i v sedaci, kdy se dráp dle typu úrazu sestřihne nebo dokonce celý vytrhne. Samozřejmostí je obvaz na tlapku, která se ovšem musí vázat zpravidla několik týdnů, dokud poškozený dráp nedoroste.

Autorka: MVDr. Marta Skrejvalová

O autorce:

Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně, promovala v r. 1997. Od té doby praktikuje v Praze, s krátkými přestávkami vyplněnými mateřskými povinnostmi.  V práci se specializuje na stomatologii, nemoci močového a reprodukčního systému a cytologii.
K jejím koníčkům odmala patřila zvířata, jako malá se pilně věnovala entomologii, poté přesedlala na větší zvířátka – koně a psy. Dnes se zabývá zejména chovem a výcvikem psů, mimoto má doma kočky a malé hospodářství. Se psy se věnuje zejména záchranářskému výcviku, okrajově agility a dogdancingovým trikům.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář
Vložte své jméno zde