Další díl našwho seriálu se bude zabývat pokročilejším trikem – výskokem na záda. Jeho učení bude trvat déle než např. nácvik obíhání, proto prosím mějte trpělivost. Nejdůležitější je sledovat, jestli má váš pes stále přehled o tom, co se po něm chce. Nebojte se vracet o krok zpět – ve výsledku vás to posune o dva kroky dopředu.
Můj povel: ZÁDA, MŮŽEŠ (uvolňovací povel)
Pomůcky: stoleček (popř. větší krabice), menší krabice, pamlsky, hračka, popř. klikr
Postup:
- Naučíme psa vyskočit na stolek (větší krabici). Pes dostává odměnu nejprve za krok ke stolku, poté za 1, 2, 3 packy položené na něm až na něj nakonec sám vyskočí.
- S rychlým a přesným výskokem na stolek začínáme učit uvolňovací povel tak, že ho vyslovíme a hodíme psovi pamlsek na zem, aby musel ze stolu seskočit. Pes mu rozumí ve chvíli, kdy po jeho zaznění opouští stůl bez pomoci.
- Procvičujeme změnu pozice na stolku (sedni – lehni, lehni – vstaň, atd.) a přidáváme naši chůzi kolem stolku a děláme „dřepy“. Pes bez povelu nesmí svou pozici opustit ani změnit.
- Upevňujeme body 2 a 3. Musí být plněny skoro na 100%.
- U stolku sedíme nebo klečíme a od psa požadujeme stále to samé – vyskočit a seskočit až na povel.
- Postupně se pokládáme na stůl a zabíráme tím jeho plochu (nejprve asi ¼). Za každý dotyk psa s naším tělem přichází jackpot. Odměňujeme vzdálenější rukou tak, aby se pes musel přes nás natáhnout. Stále smí seskočit až na povel!
- Zabíráme větší a větší plochu stolu. Pes zanedlouho musí začít skákat na naše záda. Hlavně ze začátku: velké odměny za malé krůčky.
- Velký stůl vyměníme za menší krabici. Pokryjeme 50% její plochy a psa opět necháme naskočit na ni a naše záda. Pomalu se nad ni zvedáme – pes se musí rozhodnout, jestli si vleze na ni nebo skočí na naše záda. První zmíněné chování ignorujeme a za druhé přichází jackpot.
- Krabici nakonec odstraníme. Pes by měl (třeba i po chvilce přemýšlení) na naše záda vyskočit. Pokud ne, vrátíme se o krok zpět.
- Jakmile nám skáče dobrovolně a rychle na záda, přidáváme povel. Uvolňovací povel je po celou dobu učení automatický!
- Po psovi chceme různé změny pozic. Větším jedincům ztížíme práci tím, že po nich budeme chtít výskok do větší výšky. Přidáváme náš pohyb – chodíme po čtyřech, točíme se, zvedáme se, chodíme. Měníme prostředí, ve kterém cvičíme.
- Zařadíme cvik do sestav.
Tato metoda se hodí především pro psy, kteří váhají, jestli na vás vůbec mohou položit packu. Dlouho jsem chtěla tento trik naučit své pesany, a proto jsem vymýšlela co nejjednodušší a nejpřijatelnější způsob. Nemohla jsem je jen tak lákat na pamlsek. Dělá to sice většina a věřím, že u některých psů to funguje, ale s Connie bych já nepochodila (vymyslela by asi toto: Není tam pamlsek, nejdu tam.). Chvíli by to sice fungovalo, ale pak bych mohla začínat neustále od začátku.
Autor a foto/video: Daniela Lešáková
O autorce: Daniela Lešáková
Výcviku psů se věnuji od ledna roku 2007, kdy jsem nastoupila do řady mezi vlčáky se svým prvním psem – jorkšírem. O skoro rok a půl později přibyla do smečky Connie (malý münsterlandský ohař). A konečně v roce 2010 jsem si přivedla domů 1 rok starou fenku křížence Vinnie. Momentálně běhám 6. rokem agility (Connie i Vinnie jsou v kategorii LA2), věnuji se učení různých triků a okrajově zkouším s ohařkou bikejöring. Dále chovám africké šneky – lissachatiny. Při výcviku se neřídím striktně jen jednou metodou, ale kombinuji více zdrojů v jednu, která mým psům vyhovuje.
