Domů NAŠI MAZLÍČCI Hroznýš královský – vládce domácích terárií

Hroznýš královský – vládce domácích terárií

2927
0
Sdílejte

Hroznýš královský, latinským názvem Boa constrictor, patří mezi jedny z nejčastěji chovaných exotických plazů v českých domácnostech. Všeobecně jsou hadi pro svou relativní nenáročnost chovu vcelku oblíbení. Snad největší překážkou je neodůvodněný strach, který u spousty lidí panuje. Po překonání prvotní nejistoty ale většina milovníků zvířat rychle zjistí, jak je dotek hadího těla pro člověka příjemný.

Hroznýš královský se řadí mezi velké škrtiče, to je také jednou z menších nevýhod jeho chovu. V dospělosti má totiž dost velké nároky na prostory. S potravou už takový problém nebývá. Pokud had zrovna neprochází nějakým těžkým obdobím (psychické či zdravotní potíže). Většinou nebývají vybíraví a sežerou všechno, co se v jejich okolí pohne. Proto je rozumné hady krmit pravidelně, v přiměřených dávkách. V domácím chovu přeci jenom nemají tolik možností pohybu, jako v divoké přírodě. Překrmovaný had může ztloustnout stejně lehce, jako člověk. A dopady obezity na jeho zdraví jsou také stejně negativní, jako je tomu u nás.

Krmte hroznýše střídmě, jinak ztloustne

Mladý hroznýš královský se krmí zhruba jednou za 14 dní, u dospělého zvířete přecházíme na režim podávání potravy jednou za měsíc, případně ještě delší interval. Velikost zkrmovaného zvířete by měla jaksi odpovídat velikosti hada, zároveň ale nezapomínáme, že velikost hlavy hada nehraje roli. Můj rok starý hroznýš má hlavičku o velikosti nehtu na palci lidské ruky, přitom nemá problém spolknout laboratorního potkana. Dospělí jedinci pak nepohrdnou ani menším kuřátkem, zkusit můžete králíka.

Pokud si pořizujete hroznýše od mláďátka, je dobré myslet na to, že had v průběhu života docela hodně změní své rozměry. Tedy i my bychom měli během jeho růstu několikrát změnit rozměry jeho ubikace. Já osobně jsem si donesl mláďátko hroznýše, které měřilo odhadem necelých třicet centimetrů. Na začátek jsem ho umístil do terária o rozměrech 60x50x30 centimetrů. Nyní, po roce života, již had měří něco málo přes metr a terárium mu pomalu, ale jistě, začíná být malé. A já už se dívám po větším. A ani to mu nevydrží na pořád. Počítám, že poté budu ještě jednu výměnu terária muset absolvovat. V dospělosti by měl mít zhruba tři metry délky.

Had roste celý život

Hadi, stejně jako všichni ostatní plazi, nemají ukončenou růstovou fázi. Znamená to tedy, že rostou po celý svůj život. Průvodním jevem růstu hadů je svlékání staré kůže. Svlékání probíhá vcelku pravidelně, zkušenější chovatel již hada před svlekem bezpečně pozná, má zakalené oči a celý má lehce jinou barvu. Většina zdravých hadů svléká kůži vcelku, i když ani toto není pravidlo. Nejen na internetu se lze dočíst zkušeností chovatelů, kterým jejich had kůži svléká v cárech a přitom je naprosto zdravý. Je to hlavně o zkušenostech, dlouholetý chovatel už často pozná, že s hadem něco není v pořádku a svlek pro něj není směrodatným vodítkem. Ale nováček může mít zpočátku trochu starosti.

Hroznýš královský bude Váš společník opravdu na celý život. Běžně se totiž tato zvířata dožívají věku okolo třiceti let. Pořídite-li si jej tedy ve své dospělosti, máte do důchodu o zábavu vystaráno. Ochočený hroznýš je opravdu skvělý společník. Má vyrovnanou povahu, je nekousavý, dalo by se říci snad i mazlivý – jako studenokrevný živočich se o naše tělo ohřívá a už minimálně to mu jistě dělá dobře. Svůj majestát dokáže dát najevo svou až neuvěřitelnou silou. I můj, zhruba rok starý hroznýš, dokáže sevřít ruku či prsty člověka opravdu silně – a věřím, že to stále ještě není jeho maximum, přeci jenom mě nechce škrtit, pouze se pevně drží. Pokud se mu podaří zalézt do nějaké štěrbiny, s jeho vytažením také bývá problém. Ale jak se říká, když se chce, všechno jde. A trpělivost růže přináší. Zatím jsem svého hada odevšad dostal bez újmy na jeho či mém zdraví.

Hroznýš je na chov nenáročný

Nejjednodušší je přesouvání hada – ať už ho musíte vzít k doktorovi na vyšetření, nebo máte plány s úpravou (čištěním) jeho obydlí, není to žádný problém. Stačí pytel. Had má rád tmavé, úzké prostory – smotaný v prodyšném, tmavém pytli bude spokojeně odpočívat a nic mu chybět nebude. Opravdu. S hadem vlastně nejsou vůbec starosti, pokud nám tedy neuteče. Jednou měsíčně nakrmíme, pravidelně také uklízíme z terária trus a všeobecně dbáme na čistotu obydlí. Nesmíme zapomínat na vodu, kterou had potřebuje. Nejlepší je klasická miska s vodou, dost velká na to, aby se do ní had celý vlezl – spousta z nich se občas ráda vyvalí do „vany“. Můj hroznýš často lehával celý v nádržce s vodou, když byl menší. Teď jej často pozoruju, jak chodí pít – je to úžasný pohled.

Hroznýš královský je aktivní zejména k večeru a v noci. Přes den jej kolikrát nelze v teráriu ani vidět, zato když vstanete uprostřed noci na záchod a cestou mrknete do terária, naleznete ho určitě někde ve výšce, smotaného na větvi, či roztáhnutého na poličce – záleží na uspořádání Vašeho terária. Ale spát určitě nebude.

Život s hadem má jistá specifika. Nemá mimické svaly v obličeji, takže se tváří pořád stejně. Jeho náladu poznáte časem dle jiných vodítek – zejména tedy podle “postoje“ těla. Zajímavé je, že had stále sleduje, co se děje v jeho okolí. A to, i když vypadá, že spí. Nejdřív se podívá, zkontroluje situaci a teprve poté zase zavře oči a pokračuje v celodenní dřimotě. Čas krmení také nepropásnete – jakmile začne vašemu hadovi pořádně kručet v žaludku, bude vzhůru skoro neustále. A vytrvale bude šmejdit po teráriu ve snaze najít kořist. Když mu ji potom poskytnete, útok hada bude bleskový. Samotná konzumace pak může, v závislosti na poměru velikosti potravy a hada, trvat nepoměrně déle. Pak byste měli nechat hada pár dní v klidu trávit a zbytečně jej netahat.

Zábavy si užijete víc, než byste čekali

Jinak se všeobecně doporučuje mláďata brát do rukou často, aby si na lidský pach a dotek zvykla. Starší hady vytahujeme alespoň jednou týdně, aby si tyto vjemy pořádně upevnili. Dospělí hroznýši pak po takové proceduře nezdivočí v podstatě nikdy. I po půl roce bez doteku lidské ruky nekousnou. I když věřím, že by se našly vyjímky. Zde pozor. Kousnutí hroznýše sice není smrtelné ani jedovaté, přesto je kvůli docela velkým a navíc velice ostrým zubům hodně bolestivé. Pro představu asi podobně, jako kousnutí psa. Jen ty zuby hada jsou ještě ostřejší.

Pokud však budete mít svého hroznýše královského rádi, budete jej vytahovat. Třeba nepravidelně, ale budete – a tito jedinci poté opravdu nekoušou. A zábavy si s hadem užijete víc, než byste čekali. Ano, je to hlavně o tom, překonat bezdůvodné obavy. A nejlepší je donést si hadí mládě – miminka jsou totiž všechna roztomilá. Sami uvidíte, že na svého hroznýšího drobečka pak nedáte dopustit.

Autor: David Navara

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář
Vložte své jméno zde