Mnozí z nás si při pohledu na koniny, které vymýšlejí zástupci lidu v senátech celého světa asi povzdechnou: Nemohli by tyto funkce tak, jako kdysi Caligulův Incitatus, vykonávat rovnou koně? Přišlo by nás to levněji a určitě by nadělali méně škody…
Ten příběh se traduje po staletí, v moderní době byl i zfilmován. Do římského senátu vjíždí císař Caligula a oznamuje senátorům, že mají nového kolegu, jeho koně Incitata. Ctihodní muži se na sebe nejprve rozpačitě dívají, následuje zprvu nesmělý potlesk a posléze ovace, oslavující nový počin jejich císaře. Ale bylo to opravdu tak?
Šílenec, sadista, sexuální zvrhlík, megaloman, ale také skvělý řečník
Gaius Caesar Augustus Germanicus, známý spíše jako Caligula (už v dětství nosil maličké vojenské boty, proto mu římští vojáci dali přezdívku „caligae“ – botička), vládl pouhé čtyři roky. I tak se stihl do historie vepsat svými šílenými kousky.
Historici uvádějí, že se mimo jiné dopouštěl incestu se svými sestrami. Vraždil z rozmaru a těly obětí krmil divou zvěř. Pořádal velkolepé hostiny, provázené orgiemi všeho druhu. Rád se převlékal za ženy. Aby mu prošlo jeho řádění, nechal se po čase dokonce zbožštit.
Na počátku své vlády byl ale oblíben jako skvělý politik a řečník. Pak ale podle dnešních znalců zřejmě nastoupila těžká duševní nemoc, která z něj udělala skutečného šílence. Pokusy o vzpouru ale vždy dopadly špatně. Až roku 41 n.l. se důstojník Cassius Chaerea doprovázený dvěma dalšími důstojníky srazil v kryté chodbě pod palácem s Caligulou. Spiklenci zabili Caligulu, jeho manželku Caesonii i jejich dcerušku, tehdy ještě nemluvně. Tak skončil třetí římský císař.
Incitatus se měl tak, jako už žádný kůň po něm
Zvrhlý Caligula ale také uměl bezmezně milovat. A to svého oblíbeného bílého hřebce Incitata. Nechal mu vystavět stáj, nebo spíše dům z mramoru a ebenového dřeva se zlatým vykládáním. Kůň měl k dispozici žlab z pravé slonoviny, kolem krku ohlávku, zdobenou drahokamy. Staral se o něj celý štáb otroků, kteří dbali o jeho pohodlí. Krmen byl údajně ovsem, smíchaným se zlatými vločkami. Císař ho pravidelně navštěvoval a kontroloval, jak je o jeho miláčka postaráno.
Stal se císařův kůň skutečně senátorem?
Na tom se odborníci dodnes neshodli. Přiklánějí se ale spíše k tomu, že slavný příběh vznikl o desítky let později z pera tehdejších historiků díky nepochopení Caligulova povzdechu nad bojácnými a neschopnými senátory: „Když může být senátorem kdejaký římský hlupák, tak proč ne můj kůň?“ Šlo tak spíše o jeden z mnoha Caligulových žertů a Incitatus tedy v senátorských lavicích nikdy nezasedl.
Jak vidno, na dobu, kdy budou v senátu vládnout opravdoví koně, si proto asi ještě nějakou dobu počkáme…
