Domů MOJE KOČKA Pořizujeme si kočku: Jak ji vychovat? Trestání je ta nejhorší cesta

Pořizujeme si kočku: Jak ji vychovat? Trestání je ta nejhorší cesta

16612
17
Sdílejte

Pokud jste si domů pořídili kočku a domníváte se, že ji vychováte stejně jako svého psa, hluboce se mýlíte! U těchto šelmiček platí, že trestem nic nezmůžete, ba naopak. Nejen, že jde o výrazně odlišné živočišné druhy, ale hlavně: Zatímco psy si naši praprapředkové ochočili, aby jim sloužili, kočky přišly dobrovolně ku prospěchu svému.

U koček se, podobně jako u psů, setkáváme v domácím chovu i s jednáním, které je někdy. Kočka domácí si v repertoáru svého chování ponechala spousty zvyků či z našeho pohledu zlozvyků, které zdědila po svých divokých předcích. Ne všechny jsou pro soužití s člověkem v uzavřené domácnosti zrovna vhodné. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že kočka se nemůže své přirozenosti zbavit – narodila se tak. Ale když víte jak na to, lze spoustu těchto projevů s relativně velkou úspěšností zmírnit tak, aby se daly snášet.

Trestat kočku je zbytečné, jenom si to u ní rozházíte

Základní pravidlo zní netrestat. A to ani tehdy, když přímo vidíte, jak se kočka nevhodného chování dopouští. Problém totiž je, že kočka trest nechápe tak, jak bychom potřebovali (nebo jak jsou někteří zvyklí u psů – i když ani u nich by trest neměl být používán nijak často). Nepřináší to tedy žádné pozitivní výsledky, ale naopak velmi často zhoršení situace, vedoucí k úplnému rozbití vztahu mezi kočkou a majitelem. Trestem se dá u kočky docílit jenom toho, že napořád ztratíte její důvěru. A to zřejmě nechcete. Taky rozhodně není vyloučeno, že se u trestané kočky objeví další nežádoucí nebo poruchové chování, které jste do té doby řešit nemuseli. Prostě trestáním kočky dosáhnete naprostého opaku toho, co jste původně zamýšleli. Proto si zapamatujte, že trest není řešení.

Musíte na to od lesa

Na kočky se musí od lesa. Nejdříve je třeba zjistit, jaký má vaše kočka vlastně problém, případně proč dělá to, co vy rozhodně nechcete. Pokud se jedná o přirozené chování (značkování močí, škrábání nábytku, apod.), pak je u některých jedinců nemožné je těchto projevů zcela zbavit pouze výchovou. Existuje ale celá řada triků, jak zkusit takové projevy u kočky mírnit. Druhou možností pak je, že vaše kočka opravdu trpí poruchou chování a pak vám nezbývá než se obrátit na odborníka. Nikdy se nesnažte s kočkou bojovat nebo se sní nějakým způsobem prát. Člověk je možná větší a teoreticky i fyzicky silnější, realita je ale jiná. Kočka domácí je stále velice dobrý predátor, je vyzbrojená ostrými zuby a drápy, její reakce jsou bleskové. Dost lidí by mohlo vyprávět o tom, jak chtěli „seřezat“ kočku – nepovedlo se jim to, a ani vám se to nepodaří. A pokud ano, nevyhrajete  – kočka vám navždy přestane věřit a už s ní nenavážete žádný vztah.

Nevíte si rady? Obraťte se na odborníka

Pokud nemáte s kočkami dostatek zkušeností, nebojte se obrátit na veterináře. Chování koček je poměrně dobře popsáno v odborné literatuře a většina veterinárních lékařů vám bude umět poradit, nebo vám dají kontakt na specialistu v oboru. Často pak stačí, že majitel změní svůj způsob jednání se zvířetem, nebo uplatní pár jednoduchých triků a za pár týdnů je po problému. Kočka domácí sama o sobě totiž není, ani nechce být zlá. Takovou se stane až tehdy, když ji budete trestat. A tomu se raději vyhněte, protože se zlou kočkou se žije hodně špatně.

Autor: David Navara, redakce

17 KOMENTÁŘE

  1. S kočkami žiji a vychovávám je od jejich narození, mám jich několik. Kočka vychovat lze. Moje kočky mají přístup do domu a ven, kdy se jim zachce. Každá má své jméno a na to jméno slyší a na zavolání přijde stejně, jako pes. Taky sem s nimi zvládl povel sedni a lehni. Co se výchovy týká, nikdy je fyzicky netrestám, když něco provedou (shodí se stolu skleničku, škrábou nábytek, kočkují se tak, že mi to vadí, vyskočí do postele /což nesmějí/ atd.), jenom silně zařvu a to tak, že sklopí uši a zalezou do pelíšku nebo pod postel ap. Během období od jejich narození do dospělosti (asi 18 měsíců) tak přesně vědí, co si mohou dovolit v domě a co si mohou dovolit venku. Jediné období v roce, kdy neposlechnou je v období “mrouskání”, což trvá asi 2x v roce vždy necelý týden. Hodně při výchově záleží, co se naučí od své matky. Ta je jim schopna předat všechny zkušenosti a návyky, které se sama naučila. Mám zkušenosti, že čím starší a zkušenější matka, tím jsou rychleji a lépe vychováni potomci. No…. mám spoustu zkušeností, možná by to bylo na knihu. A někdy se divím tomu, co o kočkách píší novináři nebo dokonce zvěrolékaři. Někdy mi to připadá, že ani ločku neviděli a že ty jejich “rozumy” mají vyčtené z nějakých pseudoknih.

  2. Kočka trest chápe a velmi dobře, ale trest nevyřeší příčinu problému. Kočka dělá některé věci, které se nám nelíbí vědomě. Snaží se nám tím sdělit, že je nějaký problém, žel bohu neřekne jaký, na nás je přijít na to, co se kočičce nelíbí.
    Trestem se docílí pouze toho, že kočka která se například vyčůrala přede dveřmi od tohoto místa uteče, případně uteče a schová se. Ale příště to zopakuje zas. Je třeba hledat příčinu toho proč toto udělala a příčinu odstranit.

  3. Ale ale, tady někdo chce aplikovat švédskou výchovu i na kočky. Přestaňte kočky mýtizovat, platí pro ně jako pro všechny zákon silnějšího. Vlastní zkušenost ukázala, že pánští členové domácnosti “na to od lesa” nešli a respekt, já byla ta mírumilovnější a dočkala jsem se i kousanců do obličeje, takže na všechny kočky co jsme měli a máme, platí pevná ruka a výchova prakticky jako na psa. Výsledky nejsou tak dobré, ale kočky mají nastavené mantinely a světě div se, důvěru máme, jsou to vtěrky, které by nám nejraději vlezly pod kůži. Což samozřejmě neznamená, že považujeme “vejřez” za pravidlo výchovy.

  4. Mám s kočkou podstatně jiné zkušenosti…
    Když něco provede ona a ví že dělá věci, které nemám rád a chytnu ji u toho, hned prchá a schovává se..
    Ví, že dostane za uši…
    Ano je rychlá, ale když člověk ví jak na to, má malou šanci.
    Jsme kamarádi, kočky mají své vrtochy jen se musíme navzájem respektovat.
    Ráno se lísá a chce pohladit, pomazlit, dokonce se i perame. Ano občas mě i pokouše, ale to je spíše moji neopatrností. Když se jí nechce, tak nechám být, ona přijde sama až bude chtít.
    Je to fakt mazlík ušatý..

  5. Mám kočku ragdoll,dále meinského mývalího kocoura a britského kocoura.Mainský kocour se mi občas vykadí do umyvadla,ostatní se chodí vykadit a vyčůrat do kočičího záchůdku.Může mi prosím někdo poradit,jak ho odnaučit kadění do umyvadla?

  6. Nevím, kdo psal tento článek, ale nejspíše vůbec nevychovával kočky. My jsme měli 3 kočky a vychovávali jsme je tak, že pokud kočka udělala něco co by neměla (vyskočila na stůl, na kuchyňskou linku, škrábala na pohovku, či se vyčůrala mimo záchod…) vždy jsme je za to ztrestali vždy přiměřeně k prohřešku a kočky se naučili že to nemají dělat. A zase pokud udělaly něco správně, tak dostaly odměnu, ale to pouze v začátcích, když se něco učily, pak až si to osvojili, tak už odměnu nedostávali. A to jak autor píše, že si trestáním kočky jen rozházíte, tak je to blbost, nikdy se nás nebály a vždy přišly pro pohlazení.

  7. Trestat kocku neni vubec problem dulezite je aby ale vedela za co to bylo a ze to je nutne.

    Tresty je potreba udelovat dominantne ne agresivne.

    Meli sme kocoura nalezence byl agresivni a vsechno si vynucoval kousanim a utoky dostali sme ho od rodiny co mela dite a bala se o nej.

    Velice rychle sme mu vysvetlili ze argresivita bude odmenena trestem ale zaroven ze po trestu je vsechno ok.

    Z agresivniho kocoura se velice rychle stalo chlupate mazlive klubicko.

    Obcas si jeste dovoluje ale jen na clena rodiny co jeho chovani podporuje a on vi ze si to muze dovolit.

    Proste a jednoduse tresty funguji pokud sou jasne a dominantni. Naopak tresty od panicku z nenavisti nebo z nastvanosti nebo jen z blbosti naopak ublizuji.

    Plati zde to same co u psu. Pan musi bejt dominantni a vudce smecky. To ze vas pes neni agresivni neznamena ze neni spatne vychovany. Vetsina domacich zvirat bohuzel trpi na neurozni panecky a panicky co o dominanci nevedi nic.

  8. Pokud se věnujete kočičce dostatečně a projevujete ji dostatek lásky pak není potřeba ji za nic trestat mám dvě kočičky tak vím o čem mluvím.Jinak opravdu kočka není pes,že nesmí na stůl prostě nepochopí miluje vejšky pokud vám to vadí nepořizujte si kočku.Kočka je svá,je to osobnost!Pokud vykonává potřebu jinam než do své toalety je to tím,že má nějakej psychickej,zdravotní problém,jelikož kočka je velice čistotná.

  9. Mám kocourka z útulku,nalezence.Není moc vychovaný,samozřejmě chápu,ale je problém ho odnaučit skákat a kousat či škrábnout.Hrajeme si a on najednou skočí a pořádně kousne anebo zatne drápky do ruky.Nevím,co s tím,jak ho to odnaučit.

  10. Naše kočka moc dobře ví, když dělá něco , co nemá. Netrestame jí, jen zvýšenym důraznym hlasem a mnohdy i poslechne. Jakože počká, neskočí tam , kam nesmí(chvíli provokativne kouká , ale neudělá to ). Atd.

  11. Máme čtyři kočičáky. I když dvě nemáme od kotěte ale nalezence ve špatném stavu, přesto se nám je povedlo vychovat a lásku na nám vrací, slyší na jméno a když něco provedou, tak se to nesmí hrotit. Jsou to šelmy. Dále máme dvě kočičky, které máme od kotěte. Také slyší na jméno, jsou hravé, ale jde vidět že jsou vychovávané doma a ne z ulice. Přesto všechno nám lásku vracejí všechny a jsou hodné. Když lezou tam kam nemaji, pouze se okřiknou a moc dobře vědí, že tam nemají lézt a slezou.

  12. Věra
    Dobrý den,
    pročítám Vaše konentáře o kočkách a jejich výchově. Před 8 lety jsem dostala kocourka. Na jednu stranu se zbarvením a pruhy podobá kočce domácí, ale má štíhlé tělo, vysoké nohy a víc špičaté uši než-li jiné kočky. Říkám, že má atletické tělo jako kočka divoká. Od malička měl hrozně rád jít se mnou spát a složit si všechny tlapky do mé dlaně. Nevadí mi, že vleze do postele, nikdy nepoznal přírodu, která je jim vlastní. Až jednoho dubnového rána mě přišel vzbudit jak to vždy dělává a já vytáhla ruku z podpeřiny, že ho pohladím. Ruky se lek a zaútočil na ni. Kousl mě do nártu ruky. Byla jsem střídavě 2 měsíce v nemocnici s těžkou infekcí a následně v Rehabilitačním centru ruky. Následnou rehabilitací mi dávali lékaři ruku dohromady skoro rok. Za všechnu péči jsem jim do dnes vděčná….
    S kocourem jsme víc jak půl roku “nemluvili”. Moc dobře věděl, co mi udělal a šel mi z cesty. Hledali jsme k sobě cestu možná rok, než jsem mu začala znovu věřit. Kočka je opravdu nevyspitatelná, ale myslím, že moc dobře ví, co se týká jeho pána. Dnes už jsme doufám v pohodě, je mazlivý, rád se nechá chovat, ale jakmile ucítím, že nemá dobrou náladu, dám mu najevo, že jsem pánem já….

  13. Vzali jsme si z útulku kotě-kocourka, který si byl hodně živý a k lidem nedůvěřivý. Po roce se z něj, díky naší trpělivosti a důslednosti, stal milý kamarád a člen rodiny. Kočce je třeba se snažit porozumět, svým “špatným” chováním dává najevo, nespokojenost, či trápení. Kocourek Laky má smysl pro humor a někdy provede nějakou malou schválnost / schová dcerce ponožku, srazí bonbon ze stromečku, schová se ve skříni…/ a pod stolem se tomu směje. Stačí zvýšit hlas a s hloupostmi přestane až na měsíc, kdy zase vymyslí něco jiného. Trestat ho nás nikdy nenapadlo.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář
Vložte své jméno zde