Císař Napoleon I. měl sice ke své osobní potřebě ve stáji na 130 koní, přesto mě svého oblíbence, se kterým se pojí obecné podvědomí. Byl jím malý bílý arabský hřebec, kterého císař pojmenoval po místu první významné bitvy právě u Marenga v roce 1800.
Sice malý vzrůstem jako jeho pán, v kohoutku měřil jen 145 cm, ale byl nesmírně vytrvalý, hbitý, rychlý a statečný. Do Evropy se tento koník dostal jako šestiletý z Egypta v roce 1799 po bitvě u Abukiru. Pocházel se vší pravděpodobností ze slavného hřebčína El Nasari. Svému budoucímu pánovi padl hned do oka.
Malý velký kůň snášel i tvrdost svého jezdce
Napoleon byl známý svou tvrdostí nejen vůči vojákům, ale i koním. Marengo mu vyhovoval, protože bez odmluvy snášel i jeho kousky, kterými císař proslul. Jedním z nich byl například Napoleonův osmdesátikilometrový výlet před snídaní z Vídně do Semmeringu. Za pět hodin cvalu stihl také trasu z Valladolidu do Burgsonu, dlouhou 128 kilometrů. Příběhů, zaznamenávající neobyčejné vlastnosti Marenga, je celá řada.
Palby se nebál, přežil i samotného císaře
Tento kůň jako by byl zrozen pro boj. Nebál se palby a byl stejně odvážný, jako jeho velitel. Což s nadšením kvitovali napoleonští vojáci, které nebojácnost císaře i jeho koně povzbuzovala v těžkých chvílích.
Marengo provázel svého pána v jeho nejslavnějších i nejtemnějších chvílích. Byl u toho, když v bitvě tří císařů Napoleon dokázal slavně zvítězit. Byl i u toho, když císař táhl na Rusko. Provázel ho i na ostrov Elba, kde byl v té chvíli už bývalý panovník uvězněn.
Jeho kůň ho provázel i v poslední bitvě u Waterloo. Po porážce byl Marengo chycen a lordem Petrem dovezen do Anglie, kde ho od granátnické gardy koupil generál J.J. Angerstein. Marengo se dostal do hřebčína v New Barnes poblíž Ely, kde žil 27 let. Zemřel ve věku 38let a jeho kostra, které chybí jedno kopyto, stojí v národním vojenském muzeu v Sandhurstu. (Z kopyta nechal Angerstein udělat tabatěrku, kterou věnoval jednomu ze svých důstojníků).
