Málo známá kočičí plemena: Hravý ocicat, miniatura ocelota, umí i aportovat

Divokost z této šelmičky při pohledu z očí do očí přímo vyzařuje. Ano, vypadá jako nespoutaná kočka a nápadně připomíná ocelota či spíše jeho miniaturu.  Od něj má také vypůjčenou část jména. Ale zdání klame. Ocicat je velmi přítulný tvor, který se od svého pána nehne na krok. Vznikl víceméně náhodou zkřížením dvou plemen kočky domácí. Tomu […]

Divokost z této šelmičky při pohledu z očí do očí přímo vyzařuje. Ano, vypadá jako nespoutaná kočka a nápadně připomíná ocelota či spíše jeho miniaturu.  Od něj má také vypůjčenou část jména. Ale zdání klame. Ocicat je velmi přítulný tvor, který se od svého pána nehne na krok.

Vznikl víceméně náhodou zkřížením dvou plemen kočky domácí. Tomu odpovídá i jeho překvapivě klidná povaha. Od běžné kočky se ale přece jen v mnohém liší. Ocicat je velmi inteligentní, i v dospělosti si rád hraje, rychle se učí novým věcem. Stejně jako pes rozumí povelům, můžete s ním chodit na vodítku a rád zvládne i aportování, které ho náramně baví. Proto se mu také někdy stejně jako ragdollovi říká „kočkopes“.

Historie plemene

Jde o velmi mladé plemeno, které vzniklo experimentálním křížením kočky habešské a siamské. Zkušená chovatelka Virginia Daly si kolem roku 1964 kladla za cíl vyšlechtit siamskou kočku se znaky habešské. Už v druhé generaci se ale rodičovskému páru rodí potomek slonovinové barvy se zlatými skvrnami. Je velmi podobný ocelotovi a dcera chovatelky proto toto prozatím pseudo plemeno pojmenuje jako ocicac. Tonga, jak se kocourek jmenuje, ale chovatelku nijak nezaujal. Nechala ho vykastrovat a poslala jej do světa.
Tonga se ale záhy dostal pro svůj neobvyklý vzhled na stránky tisku. Tady zaujal významného genetika Dr. Clyda Kellera z univerzity v Georgii. Právě on přichází s myšlenkou vyšlechtit domácí kočku, která bude mít věrnou podobu divokých kočkovitých šelem. Povedlo se a nové plemeno s názvem ocicat bylo na světě. Uznáno bylo v USA ale až roku 1986.  V 90. letech minulého století se ocicat poprvé objevil ve Velké Británii a odtud se rozšířil po Evropě. K nám se dostal až kolem roku 2000 a je v Česku stále velmi vzácným plemenem. Přesto poměrně vysokou pořizovací cenu zájem o jeho chov rychle stoupá.

Divoký zjevem, mírný povahou

Atraktivní vzhled ocicata, blízký divokým kočkovitým šelmám, je v naprostém kontrastu s jeho povahou. Jde o kočku s vysokou inteligencí, mírumilovnou a velice společenskou. Pokud si ho pořídíte, poznáte to sami. Nehne se od vás na krok. Bude si s vámi chtít ustavičně „povídat“ a vytvořil si i svůj zvláštní lidsko-kočičí slovník. Mňouká jinak, než ostatní kočky, proto se také ocitatovi někdy říká „zpívající plemeno“. Kdykoliv přijdete domů, bude vás tečkované stvoření nadšeně vítat a vyprávět vám, jaký mělo den.
Pro svou společenskou povahu velice špatně snáší samotu. Proto je vhodný pro rodiny, kde je stále někdo doma, popřípadě je dobré mu pořídit parťáka, ať už jinou kočku nebo psa. Není to totiž žádný „gaučový“ povaleč a nemá-li společníky, mohli byste se po návratu domů docela divit, jakouže si to našel zábavu…

Rád se učí a sportuje

Po celý svůj život si ocicat rád hraje. Je skvělým společníkem k dětem, se kterými vymýšlí nejrůznější rošťárny. Díky své vysoké inteligenci snadno chápe vaše povely. Naučíte ho chodit na vodítku. V procházkách si ostatně libuje, protože má rád stále nové vjemy. Můžete s ním sportovat a zvládne i řadu „psích“ kousků, jako je například aportování.

Nevyžaduje zvláštní péči

I když tak nevypadá, nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Staráte se o něj stejně, jak o běžné krátkosrsté kočky domácí. Jednou za čas ho stačí jen vyčesat. Musíme ocicatovi také poskytnout dostatek vjemů a zábavy, aby při své společenskosti a hravosti nestrádal.  Podle poslední výzkumů je také hypoalergenní, jeho srst by tedy měli dobře snášet i alergici.

Čtete také:

Málo známá kočičí plemena: Kartouzská, tichá společnice nejen pro samotáře

Málo známá kočičí plemena: Bengálská, milý domácí tygr

Málo známá kočičí plemena: Norská lesní, skvělá společnice k dětem