Domů HYDE PARK Zlaťáčkova výchova, trochu jinak – 3. díl

Zlaťáčkova výchova, trochu jinak – 3. díl

1154
0
Sdílejte
Zlaťáčkova výchova, trochu jinak – 5. díl

Tresty v pozitivním posilování. V minulém díle jsem se krátce zmínila o tom, že existují pozitivní a negativní tresty. Občas se setkávám se špatnou definicí, že metodika pozitivního upevňování je výcvik bez trestů, což není správně. Tresty se používají, ale pouze negativní. Tedy že pejskovi znepřístupníme to, co by chtěl, naopak s pozitivními tresty se tu nesetkáte.

Celkově bychom se měli snažit, aby trestů bylo ve výchově co nejmíň. A proč?

V minulém díle jsem psala, že odměna tvoří chování. K tomu dnes dodávám: trest chování netvoří. Tedy pokud je pes trestán, nesnaží se aktivně o jiné chování, snaží se jen vyhnout trestu, který má často ještě spojen s lidmi a hlavně, je mu nepříjemný. Pes si poté vytváří spojení – pokud je člověk na blízku, nesmím dělat to a to, protože by přišel trest. Dále zopakuji jednu poučku z prvního dílu, to, co je odměňováno, má pes tendenci nabízet, chování, které odměňováno není, časem vymizí. Problém nastává ve chvíli, kdy my neodhalíme pejskovo nevhodné chování, tak ho necháme odměnit se, tedy své jednání jen posiluje, a to nemá šanci vymizet. Co pak tedy s tím? Mít pod kontrolou psa, nebo okolí, aby nedocházelo k nechtěnému, a posilovat žádoucí chování. A když už něco z naší strany selže? Pak je čas na negativní trest.

3. dílV pozitivním upevňování užíváme negativního trestu jako označení pro psa, že se špatně rozhodl, přesto se používá pouze v omezeném množství (doporučuje se max. 1-2 tresty na zhruba 8-9 odměn), samozřejmě snaha je pejska co nejméně trestat. Každou práci se psem bychom tedy měli stavět na tom, aby pes mohl častěji uspět, než neuspět a postupně stěžovat podmínky (o kritériích se dočtete v některé z dalších kapitol), pokud se pes stále špatně rozhoduje, někde jsme udělali chybu. Je důležité, aby pes věděl, jaké chování je správné (učíme pomocí odměn) a sám a bez strachu ho chtěl provádět, stejně tak důležité je, aby věděl, že pokud se špatně rozhodne, nic tak hrozného se neděje a nesesypal se.

Než tedy začneme používat negativní tresty v praxi, měli bychom svého psa na ně naučit. Ideální způsob je třeba hra Tvoje volba, kdy se pes učí  sebekontrole, neodměňování se z okolí a zároveň, že negativní trest (schování odměny za dobývání se) není nic, co by psa mělo odradit do další práce, je to jen pouhou „slepou uličkou“. (o hře Tvá volba se bude zabývat jedna z následujících kapitol)

Jak správně negativní trest použít? Za prvé, je důležité uvědomit si, co je pro psa v dané chvíli, kdy se chová nevhodně odměna, a tu mu odebrat (praktické využití negativních trestů bude probráno v jedné z dalších kapitol). Za druhé, trest musí přijít bez emocí, za třetí nesmí být příliš dlouhý (pes by měl mít možnost k tomu, aby mohl nabídnout i jiné chování), za čtvrté, musí neprodleně přerušit nechtěné jednání, aneb kdo psa nepřichytí při činu,  má smůlu. 🙂

Na závěr bych se ještě krátce zmínila o zákazových povelech, jako je „fuj“, „nesmíš“ a podobně. V metodice pozitivního posilování se nepoužívají, a to z jednoduchého důvodu. Psa opět neučí jinému jednání, ale učí ho pouze zastavovat nežádoucí. Tedy neukazuje na to, že dané chování se nedá tolerovat, ale jen na to, že ho pes smí dělat do té doby, než uslyší zákazový povel. Opět se vracíme k tomu, že trest nám netvoří chování. Navíc v podání nervózního křiku to může být některými psy bráno i jako pozitivní trest.

Na závěr dodávám, nebojte se trestů (negativních :-)). Pokud jsou správně a citlivě používány, učí vašeho psa bez strachu a ničení vzájemného vztahu, poučit se z vlastních chyb.

Důležité body k zapamatování:

  • Trest netvoří chování.
  • V pozitivním posilování se využívá jen negativních trestů.
  • Poměr trestů ku odměnám by měl být co nejnižší (pamatujte na poměr 2:8)
  • Pes by měl znát fungování a smysl trestů, neměly by ho demotivovat k další práci.
  • Nepoužíváme žádné zákazové povely..

Autor: Nina Janebová

Foto: David Merta

O autorovi:

Zlaťáčkova výchovaMgr. Nina Janebová

Do psího světa pronikla před deseti lety, kdy si pořídila zlaťáčka Falca, 9,5 roku se věnuje agility. Kromě závodění se věnuje i instruktorování, a to již přes pět let, roku 2011 splnila instruktorský kurz KAČR. Poslední dva roky se začala zabývat tématikou Pozitivní motivace a jak to situace povolí, několikrát za rok se účastní víkendových seminářů a je přihlášená ve webináři Martiny Klimešové. Agility momentálně běhá s půjčenými 2 krátkosrstými koliemi jejího trpělivého přítele a co nevidět se jejich smečka rozroste o štěňátko vipeta, budoucího agiliťáka.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář
Vložte své jméno zde