Leden utekl jako voda a my jsme se s Červíkem zas v lecčems posunuli dál. V běžném provozu chodí většinou na volno – krom frekventovaných silnic, okraje chodníků respektuje, i když je na druhé straně oblíbený pejsek.
Odvolání od psů je taky dobré, z divoké honičky však ještě raději neodvolávám (zkoušela jsem zatím jen ve známém prostředí ve Psím Parku, a tam to šlo dobře). Odvolání od zajímavých pachů je už také o 100% lepší (díky hraní si s odvoláním od misky s C pamlsky, cvičení mezi pamlsky, kdy si za odměnu může jeden pamlsek vzít, ostatní nechá ležet, přivolání od „tety“ s C pamlsky – já mám vždy A+).
Hlídání si žrádla – doma se daří, jen chci ještě zvýšit hodnotu příchozího psa, takže začnu misky s krmením posouvat směrem od Ájčiné klece (kde teď jí), na druhou stranu místnosti, kde čeká Červ na krmení. + jsem si uvědomila i nechtěný prokrmovací stereotyp, takže budu oba víc prokrmovat různě po místnosti, aby si nemohl hlídat žádnou část kuchyně. Když krmení chystám, tak už se Červík většinou kouká jen na mě.
Ve Psím Parku je na jednu stranu zlepšení v tom, že několikrát již nastala situace, kdy se ovládl a místo řešení okolí si vybral práci se mnou (nabídl oční kontakt). Na druhou stranu velké zhoršení v chování k samcům. Koncem roku jsem si začala pečlivě vybírat, do kterých hodin ho můžu vzít, a do kterých ne, dařil se mi management, a když už došlo k reakci, tak šlo zpět i zklidnění. Posledních 14 dní se třikrát stalo, že jsem musela Čevíka z hodiny odvést, protože začal zuřit jakmile psa uviděl (i když tu bych řekla, že zde hlavním důvodem žrádlo nebylo) a ani po vydejchání za dveřima se nebyl schopen vrátit do pohody. Tím, že se Červákovi nemůžu na hodinách věnovat, budu muset vykoumat „terapeutické“ hodiny přímo pro něj, abychom se hnuli z místa.
Cviky:
Obcouvání psovoda „ring“ – začátek je v ohraničeném prostoru (roh místnosti), kdy Červ stojí vedle mě spouštěčem bylo moje otočení horní poloviny těla směrem dozadu + ruka v pěst u stehna (prvních pár pokusů ruka na NT). U tohoto cviku jsem přidala povel hrozně rychle – někdy pátý až šestý trénink – chtěla jsem co nejdříve odbourat oba spouštěče, které mi začaly dělat neplechu u chůze u nohy.
Chůze u nohy – tu jsme udělali asi největší pokrok – přidali jsme rušivky – pamlsek nebo hračka v ruce, u které Červ jde, hračka či pamlsky na zemi, odměňování za chůze, odložení za pochodu (v leže i v sedě) a následné přiřazení (doma na malém prostoru relativně jde, venku pokulhává dobreždění).
Polohy na dálku – moje oblíbená hra „na postřeh“ v běžném provozu, kdy z ničeho nic řeknu povel – př. sedni a lehni a pak většinou projdu kolem Červíka dál (odměna je až po projití kolem něj).
Hra na šeptání – aneb, na čím potiššejší zavolání zareaguje, tím větší bude odměna :o). Zjistila jsem totiž, že občas moc juchám a halekám a volám zbytečně nahlas, takže toto je skvělé vyvážení (krom toho, že se snažím být tišejší).
3…2…1… povel…drž – moje oblíbená hra u předchozího pejska – zatím jsem zkoušela jen se zalehnutím. Vypustím Červa na 3..2..1.. směrem na hračku a v běhu jej zalehnu (posléze zastavím, „zasednu“, či jakýkoli jiný povel).
Autor a foto: Petra Marečková
O autorovi:
Petra Marečková
Agility se věnuji 9. rokem, z toho 3 roky vedu tréninky na KK VFU. Dva roky pořádám semináře pozitivní motivace, od ledna tohoto roku vedu i pravidelné hodiny pozitivky. Od července budu působit také v nově otevřeném výcvikovém centru Psí Park. Mám dvanáctiletou kříženku Ájku a devítitýdenní bordeří štěndo Červíka.
Se psy pracuji pouze pomocí pozitivního upevňování.
