Domů MŮJ PES Dogdancing – Zkouška F1

Dogdancing – Zkouška F1

5966
0
Sdílejte

Pod zkratkou F 1 se skrývá dogdancingová zkouška – Freestyle 1. stupeň. Celkem jsou 3 stupně (1. je nejjednodušší) a na každém stupni 4 různé kategorie/divize – MD (Musical Dressage), HtM (Heelwork to Music), F (Freestyle) a DwD (Dances with Dogs). Každá kategorie má nějaký specifický charakter a předem zadané cviky, které pes musí udělat. Ve Freestylu zadané povinné prvky připomínají nejvíce jednotlivé triky, které se učí pejsci nejčastěji doma.

Obsah zkoušky F1:

  1. Práce tlapek – jeden prvek o minimálně 4 pohybech střídavě levou a pravou packou ve volné blízké pozici
  2. Otočky – minimálně 4 otočky provedené souvisle za sebou, přičemž na každou stranu musí být provedeny minimálně 2 otočky; tento prvek musí být zařazen dvakrát
  3. Slalom – minimálně 8 kroků psovoda, pes se proplétá mezi jeho nohama, pes i psovod jdou vpřed
  4. Póza – panáček nebo pozice na ruce – prvek, kde pes drží nezměněnou pozici těla po dobu minimálně 4 dob; tento prvek musí být zařazen dvakrát, přičemž pokaždé musí být jiná póza; pro úroveň 1 jsou povoleny i pózy sed, leh a stoj; pes se může o psovoda opírat, nesmí však být držen
  5. Obíhání – jeden prvek kde pes obchází (obíhá) psovoda ve volné blízké pozici v délce minimálně jednoho uzavřeného kruhu
  6. Couvání – jeden prvek kde pes couvá minimálně 4 psovodovy kroky; pes je v libovolné pozici vůči psovodovi
  7. Choreografie – hodnoceny jsou dva prvky:
    1. načasování – rytmus vybrané hudby by měl odpovídat rychlosti a rytmu pohybu psa
    2. dobré využití taneční plochy – tým využívá celý taneční prostor

Navíc se vám celá zkouška musí vejít do časového rozmezí 45 – 75 s. Taneční prostor má minimální rozměry 10×12 metrů (max. 15×20 metrů).

Hodnocení zkoušky:

  • dobře: 10 – 18 bodů
  • velmi dobře: 19 – 24 bodů
  • výborně: 25 – 30 bodů

Zde je přibližný návod, jak bych se připravovala na zkoušku já.

1) Zopakování, popř. doučení, jednotlivých povinných prvků ze zkoušky.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. I v tomto sportu platí toto přísloví. Pokud se spokojíme s tím, že pes to vlastně nějak udělá, když mu ukážeme, nemusí se nám to vyplatit. Z nového prostředí bude rozrušen, proto otočku nemusí dotočit, může začít dělat úplně jiný trik. Pokud však pes umí v domácím prostředí triky skvěle na povel, posunky mu jen zjednoduší práci, ale nedělají ji za něj. Dále jsou při zkoušce zapotřebí odcouvat 4 kroky. To ale neznamená, že při tréninku pes bude couvat jen ty 4 kroky! Vždy je lepší udělat víc práce a pak mít jistotu, že jsme dobře připraveni. Nakonec nezapomínejme ani na rušivé vlivy – jiné prostředí, odpadky kolem plochy na cvičení, jiní lidé i psi přítomní u cvičení.

2) Připravení si sestavy

Důležitý je výběr hudby, což je první krok. Hudba by měla rytmem pasovat k projevu psa. Podle rytmu a změn v námi zvolené písničce si vytvoříme sestavu. Do pomalých částí se nehodí např. slalom prováděný rychlým psem. Nakonec sestavu nakreslíme i na papír a dané cviky rozmístíme na ploše tak, abychom ji celou zabrali. Pokud se podle prvotních odhadů vejdeme do časového limitu, je dobré zařadit další prvek (např. jen běh u nohy), abychom se z jednoho konce taneční plochy přesunuli na druhý. Zároveň můžeme využít i takového prvku, který pejsek zbožňuje a bude mu odměnou v průběhu cvičení. Tyto prvky navíc se nehodnotí. (viz. fotogalerie u článku vlevo)

3) Spojování prvků

Sestava je vymyšlená a máme ji dokonce i naučenou, po psovi ji však chtít zatím nemůžeme (zvláště ne po nezkušeném). Pomalu ho začneme odměňovat až po 2 prvcích za sebou v plném rozsahu zkoušky (můžeme využít sestavy), následně po 3 a 4 (v tuto chvíli budeme v půlce sestavy pro F 1). To samé uděláme s druhou půlkou sestavy. Zjistíme, které přechody dělají psovi problém (např. z otoček do klidné pózy). S těmi pracujeme nejvíce, zbytečně neopakujeme věci, které psovi jdou a nechybuje v nich (při přetrénování a otrávení by začal). Následně se dostaneme do chvíle, kdy psa odměníme trochu v půlce sestavy (nebo v průběhu po nejtěžší části), a hodně na konci. Důležité je nespěchat a psa nepřetrénovat. Člověk tím může hodně zkazit. Občas trénujeme s pamlsky v ruce, občas bez nich.

4) Trénink celé sestavy

U posledního bodu je asi úplně nejdůležitější správné odhadnutí pejskových možností. Celou sestavu (bez odměny uprostřed) během jedné lekce projdeme jen jednou. Jinak se zaměřujeme jen na prvky, které psovi nejdou (přechody, výdrž v pozici, 1 povel víckrát za sebou), a učíme se sami správně pohybovat. Pokud má pes jednotlivě cviky dobře naučené a zafixoval si, že není problém udělat 2/3/4 úkony za sebou -> odměna stejně přijde, má ten nejlepší základ, na kterém se dá lehce stavět.

Komentář: Já sama jsem moc pospíchala a u Vinnie zanedbala doučení otoček na druhou stranu. Dopadlo to tak, že z otoček se stal výskok s otočením a zkazila jsem si už naučený trik (viz poslední video).

Autor video: Daniela Lešáková

Foto: Anežka Lesáková, Daniela Lešáková, Markéta Šimková

O autorovi: Daniela Lešáková

Výcviku psů se věnuji od ledna roku 2007, kdy jsem nastoupila do řady mezi vlčáky se svým prvním psem – jorkšírem. O skoro rok a půl později přibyla do smečky Connie (malý münsterlandský ohař). A konečně v roce 2010 jsem si přivedla domů 1 rok starou fenku křížence Vinnie. Momentálně běhám 6. rokem agility Connie je v kategorii LA3 a Vinnie je v kategorii LA2), věnuji se učení různých triků a okrajově zkouším s ohařkou bikejöring. Dále chovám africké šneky – lissachatiny. Při výcviku se neřídím striktně jen jednou metodou, ale kombinuji více zdrojů v jednu, která mým psům vyhovuje.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář
Vložte své jméno zde