I „hloupý“ křeček ví, co chce, nudit se s ním nebudete

Ty, co si myslí, že křeček je hloupé zvíře tak akorát dobré pro děti, které chtějí začít s chovatelstvím, musím zklamat. Žádný hlupák to tedy není. Pravda, nenaučí se různým kouskům, ale nudu s ním rozhodně nezažijete.  Povyprávím vám příhodu, kterou jsem zažila se svým mazlíčkem: Mám klec, kterou už obývalo víc křečků, ale ten poslední trošku […]

Přidat na Seznam.cz
Ty, co si myslí, že křeček je hloupé zvíře tak akorát dobré pro děti, které chtějí začít s chovatelstvím, musím zklamat. Žádný hlupák to tedy není. Pravda, nenaučí se různým kouskům, ale nudu s ním rozhodně nezažijete.

 Povyprávím vám příhodu, kterou jsem zažila se svým mazlíčkem:
Mám klec, kterou už obývalo víc křečků, ale ten poslední trošku pochroumal domeček. Protože se s tímto inventářem dožil dvou a půl let, byla jsem přesvědčená, že pro další zvířátko je vše v pořádku.

Už cestou z obchodu jsem na ni mluvila, aby si zvykla na můj hlas, oslovovala ji jménem, které jsem jí vybrala, i když kolemjdoucí si ťukali na čelo a doma ji opatrně přendala do klece. Ano, tentokrát jsem si domů přinesla křeččí slečnu.

Upřeně jsem pozorovala, co na svůj nový domov říká. Čumáček očichává celý prostor, pacičky sahají na výbavu, ale běda! Vtom si všimla, že domeček nemá polovinu střechy. Došla pomalu k domečku, ale dovnitř nevkročila. Stojí na zadních a nevěřícně zírá. Vidím, jak se pomalu otáčí směrem na mě a její chlupatá tvářička vyjadřuje nesouhlas. Čekám, že každou chvíli na mě zařve: „To teda ne, v tomhle ti bydlet nebudu. Nejsem žádnej bezďák!“ S brbláním, že ženská, i přesto, že zvířecí, je náročná, jsem došla pro domeček, který předešlý křeček odmítal. Ale ani ten se mojí nové chlupaté kamarádce nezavděčil. Díky jeho tvaru není možné si na něj vylézt a spokojeně na něm podřimovat.

Ale protože nejsem žádný chovatel začátečník, mám v zásobě ještě jeden. Tentokrát je to ono! Čumáček objíždí kolem dokola a spokojený výraz mluví za vše. Slečna hrdě vejde a já pozoruji, jak se uvelebuje ke spánku.

Nechávám ji, aby si zvykla, a odcházím s tím, že se později na ni přijdu podívat.

Vcházím do pokoje s mňamkou v ruce, zdravím z dáli, a už ve dveřích vidím, že v kleci je všechno jinak. Domeček je přestěhovaný, vchod má otočený na jinou stranu a všechny hračky, které jsem tam vkusně naaranžovala, jsou jinde. I když jsem se nesmyslně pokusila vše dát zpátky, nevydrželo to tak ani dvě hodiny.
Nemá cenu zvířátku cokoli předělávat. Má svůj vkus, ví, co chce a také si to tak udělá. Dokonce je schopné dát chovateli najevo, co ve svém domově vůbec nechce.
Kolotoč by podle odborníků měl být v každé kleci, ale ve chvíli, kdy vidíte, že křeček se ho snaží i přes jeho ukotvení na mřížích shodit, protože je pro něj překážkou, nezbude vám, než ho dát pryč. Ale pozor! Může to být jen hraní, musíte vypozorovat, že ho opravdu nevyužívá.

Ani tomuto zvířátku nelze diktovat, co je pro něj dobré a musí to v kleci mít. Vyndejte vše, co tam nechce, nechávejte ho v době, kdy je čilé, proběhnout pod vaším dozorem po pokoji, připravte mu zajímavou trasu, po které bude chodit, mazlete se s ním a dávejte mu dobroty přímo z ruky. Když budete náležitě citlivými chovateli, brzy pochopíte, kdy je váš mazlíček šťastný.
Autorka: Irena Bártová