Domů MŮJ PES Nejstarší psí plemena světa: Akita Inu, věrný až za hrob, je tu...

Nejstarší psí plemena světa: Akita Inu, věrný až za hrob, je tu už 7000 let

22143
0
Sdílejte

Akita Inu je velký špicovitý pes, pocházející z hornatých oblastí na severu Japonska. Je to silný, svobodomyslný pes se sklony k dominanci, nedůvěřivý k cizím lidem. S vlastní rodinou, pod vedením zkušeného chovatele, vychází dobře.

Toto plemeno je pojmenováno podle provincie Akity na japonském ostrově Honšú, z níž pochází. Takže Akita Inu vlastně znamená pes z Akity.

Na světě je už 7000 let

Patří k nejstarším psím plemenům. Nalezené ostatky jejich předků datují archeologové do doby 5 000 let před naším letopočtem. Tito psi putovali s kočovníky po celém Japonsku. Jejich hlavním posláním bylo lovení velké zvěře, např. medvědů, jelenů či kanců, a ochrana rodiny a majetku. Psi byli dříve menší než dnešní akity, protože v drsných klimatických podmínkách s nedostatkem potravy by neměli šanci přežít. Ačkoliv je Akita jedním z nejstarších plemen, její přežití zajistilo křížení s jinými velkými asijskými psy. Velký zásah plemeno utrpělo během druhé světové války, kdy byli psi odváděni k válečným účelům, a k udržení chovu přispělo křížení s německým ovčákem. Dnes známe také americkou Akitu, která je té původní podobná, je trochu méně špicovitá a srst může mít jakékoliv barvy. Akity se dožívají okolo 10 let.

Akita je paličák, který se nehodí pro každého

Akita inu je nesmírně věrný a milý společník, zcela oddaný své rodině. Vyžaduje ale zkušeného chovatele a důslednou výchovu. Může být totiž agresivní vůči jiným psům (na začátku 20. století ho v Japonsku používali k psím zápasům). Je velmi inteligentní, ale také tvrdohlavý. Když si něco zamane, nikdo mu to nerozmluví. 

Hachiko byl svému pánovi věrný až za hrob

Na místě, kde Hačikó zemřel, má tento slavný věrný pes pomník

O jeho věrnosti svědčí i světově slavný příběh o psu Hachiko (čti Hačikó) tedy „osmém princi“. Byl jako dvouměsíční darován profesoru Uenovi z Tokia. Hačikó mu později každý den přesně v 17 hodin chodil naproti na nádraží. Po dvou letech profesor zemřel, pes však na něj nadále celých 10 let až do konce svého života den co den čekal a věřil, že se jeho pán vrátí. Dnes má na místě, kde zemřel, svůj pomník… 

Autor: David Navara, redakce

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář
Vložte své jméno zde