Domů MŮJ PES Parvoviróza psů – nebezpečí číhá hlavně na štěňata

Parvoviróza psů – nebezpečí číhá hlavně na štěňata

3539
0
Sdílejte

Onemocnění způsobuje virus, řazený do čeledi Parvoviridae. Virus byl poprvé izolován a popsán na konci 70. let 20. století. Přesný původ psího parvoviru ale doposud nebyl objasněn. Virus je odolný proti běžným desinfekčním prostředkům a v nepříznivém prostředí je schopen přečkat několik měsíců.

Virus se přenáší kontaktem zdravých psů s nemocnými. Může se také přenášet pomocí infikovaných předmětů (často se jedná o zbytky exkrementů). Přenašeči se mohou stát i uzdravení psi. Pokud dojde k nakažení zvířete, je jeho život v ohožení – mortalita tohoto onemocnění dosahuje 16-20 %. Jinými slovy, zemře až jedna třetina nemocných psů.

Parvovirus je nebezpečný zejména pro štěňata a mladé psy. Nevyhýbá se ale ani starším psům, jejichž imunitní systém už není zcela funkční. Zhruba 85 % všech postižených psů je mladších jednoho roku. Zdravé a vitální dospělé psy postihne onemcnění jen zřídka. Ale nelze se na to stoprocentně spolehnout.

Dříve byly rozeznávány dvě formy tohoto onemocnění – srdeční a střevní (laicky řečeno). Dnes už existuje pouze druhá forma, tu první se podařilo vymýtit. Ale i když to z názvů přímo nevyplývá, obě dvě jsou stejně nebezpečné. Jak tedy onemcnění parvovirózou dnes vypadá?

Jak již bylo uvedeno, psi se většinou nakazí od jiných psů, případně prostřednictvím kontaminované potravy nebo vody. Inkubační doba trvá 3-7 dní, výjimečně i déle.  Virus se trávícím traktem dostane do střev a zde začne ničit jejich povrch. Zhruba po čtyřech dnech od nakažení je již vnitřní vrstva tenkého střeva psa narušena natolik, že do těla  začínají pronikat spolu s virem i střevní bakterie.

Virus se ve vnímavých buňkách rychle množí, jakmile se dostane střevní stěnou do krve, napadá buňky kostní dřeně a lymfoidní tkáně. Navíc, jakmile je narušena střevní stěna, hrozí celková sepse organizmu.  Je třeba mít na paměti, že právě bakteriální sepse je nejčastější komplikací parvovirového onemocnění.

Parvovirózu je někdy těžké včas diagnostikovat. Ve většině případů u psů napadených Parvovirem vzrůstá nechuť k jídlu, letargie, může se přidat horečka.  Po pár dnech se objeví zvracení a průjem (může obsahovat zbytky krve a dalších tělních látek).

Zvíře vlivem průjmu a zvracení z těla ztácí nejen vodu, ale také ionty a spousty dalších, pro život nezbytných látek. Hrozí mu dehydratace a bez adekvátní terapie může dojít až na selhání ledvin. Svou roli v tomto hrají i již zmíněné bakterie, které stále pronikají do těla. U různých zvířat se příznaky projevují s různou závažností.

Jak vidíte, nejedná se o nic příjemného. Dobrou zprávou je, že pokud se během onemocnění neprojeví závažnější komplikace, nezanechává nemoc žádné následky. Jen je třeba opravdu včas podchytit akutní fázi. Během doléčovací terapie přetrvává průjem, který odezní během několika týdnů .

Většina nakažených psů se uzdraví během několika dnů . Samozřejmě, s pomocí veterináře – sami se neuzdraví, aby nedošlo k omylu. Specifická léčba viru neexistuje , ale veterinář je schopen Parvovirózu správně diagnostikovat a vyléčit ji oklikou – základem je podpůrná léčba zaměřená na obnovu rovnováhy tekutin. Jen vzácně zvířata hynou. Stává se to zejména u perakutního průběhu choroby, kdy zvíře může uhynout během 8 – 24 ohodin v důsledku septického šoku. Další běžnou komplikací bývá také edém plic nebo alveolitida.

Jak tedy vidíte, parvoviróza je nejen nebezpečná, ale hlavně nepříjemná. Pro prevenci je bez diskuse rozhodující včasná vakcinace.  Očkování proti Parvoviróze je v dnešní době na vysoké úrovni a já osobně nevidím důvod, proč naše mazlíčky vystavovat zbytečnému riziku. I když i zde bych zmínil, že ani vakcína není stoprocentní.

Na závěr bych ještě rád dodal, že právě psi, kteří úspěšně prodělali léčbu a jsou tedy páníčkům ve „zdraví“ vráceni, tak úplně zdraví nejsou. Psi po napadení parvovirem a prodělané léčbě mohou virus přenášet a vylučovat trusem ještě minimálně další 3 týdny. Množství vylučovaného viru je sice naprosto minimální, pro nakažení zdravých zvířat to ale bohatě stačí. Tak to mějte na paměti a s pejskem v rekonvalescenci se co nejvíce vyhýbejte místům, která navštěvují i ostatní pejskaři.

Autor: David Navara

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář
Vložte své jméno zde