Domů MŮJ PES Veterinář radí: 11 signálů, podle kterých poznáte, kdy se pes „jenom“ zlobí...

Veterinář radí: 11 signálů, podle kterých poznáte, kdy se pes „jenom“ zlobí a kdy už se začne bránit

55652
31
Sdílejte

Drtivá většina psů nechce být nucena k agresi a snaží se jí vyhnout. Proto psi používají smířlivou řeč těla, aby předešli chvíli, kdy už jim nic jiného nebývá. V psím světě slouží tato řeč k uklidnění ostatních. Lze ji přirovnat k lidským zdvořilostním společenským gestům, jako jsou úsměv, pozdrav, omluva, potřesení rukou.

„Stresové signály“ jsou gesta, která pes používá ve stresu nebo při pocitu ohrožení. Tato gesta slouží k odvrácení hrozby a tím předcházejí vystupňování agrese. Projevy uvedené na nižších příčkách žebříčku, jako je zívání, stahování uší dozadu a zvedání tlapky, znamenají: „Mám strach – přestaňte mne děsit, prosím“. Gesta na vyšších příčkách, jako je vrčení, chňapnutí, znamenají: „Dost! Hned mne nechte být!“ Pochopení smyslu těchto signálů a jejich vysvětlení dětem pomůže předejít poslednímu stupni agrese.

Jaké jsou stresové signály psa?

  1. Olizování nosu, zívání
    2. Odvracení hlavy

    3. Odvracení těla, podávání tlapky
    4. Snaha odejít pryč
    5. Přikrčený postoj, stažený ocas
    6. Plazení, uši stažené dozadu
    7. Lehnutí nohama vzhůru
    8. Strnulost, upřený pohled
    9. Vrčení
    10. Chňapnutí
    11. Kousnutí
    Pokud použité gesto okamžitě nezmírní nebo neodvrátí ohrožení, pes postupuje po výrazovém žebříčku výše. Také se může časem naučit, že mírnější gesta nebývají účinná, a tak je vynechá a začne hned vrčet nebo chňapat. Takový pes se zdá být „nepředvídatelně agresivní“, ale ve skutečnosti mu jen nikdo nerozumí.

Dítě ani pes za nic nemohou, je to na vás!

Pes, který má pocit ohrožení, obvykle touží prostě ze situace odejít. Mnoho dětí je pokousáno jen proto, že psa, který chce být sám, pronásledují a obtěžují. Když se pes snaží uniknout před ohrožením, kterým je pro něho např. dítě s napřaženýma rukama, a to jej pronásleduje, chytne ho a mazlí se s ním, je pes nucen zavrčet. Pokud není vrčení dostatečným varováním, je ignorováno nebo potrestáno, pak velmi pravděpodobně začne pes po dítěti chňapat nebo je kousne.
Nesprávné pochopení stresových signálů a potrestání psa v okamžiku, kdy se snaží říci „Prosím, uklidni se a nech mne být!“, má velmi ničivý účinek na vztah mezi psy a jejich lidskými kamarády. Když se uklidňovací gesta míjejí účinkem, úroveň ohrožení psa vzroste, pes přestává lidem důvěřovat a zvyšuje se riziko agrese.
Autor: MVDr. Hana Žertová

O autorce:

Hana Žertová je veterinární lékařka, která se ve své profesi zaměřila na behaviorální medicínu psů a koček. Tento obor studovala především v systému postgraduálního vzdělávání veterinárních lékařů v Německu. V roce 2009 natočila televizní seriál Polepšovna mazlíčků, vydala několik knížek o častých problémech psů a koček, publikuje v odborných časopisech a přednáší chovatelům i veterinárním lékařům. Ve školkách pro štěňata učila majitele lépe psům rozumět, vybudovat pěkný vztah a předcházet poruchám chování. Z těchto zkušeností čerpá její poslední knížka Od štěněte ke psu.

31 KOMENTÁŘE

  1. Přesně tak, kdyby rodiče naučili děti, co ostatně často neumí ani sami, tedy zvíře neprovokovat, nedělat mu to, co by sami nechtěli, aby někdo dělal jim, téměř by zmizely “šokující” kauzy o agresivních psech, kteří napadli bezbranné děti, jako onen nedávný případ, kdy dítě opakovaně tahalo psa za genitálie, až to skončilo tragédií. Hlavně pro psa, protože ze sadistického spratka by stejně nic pořádného nevyrostlo.

    • Tak to mi mluvíte z duše Vždy když pes něco provede ,tak za to může jen on .Ale když se něco stane tak se pes nechá uspat a je hotovo ,jenže tady by bylo na místě potrestat majitele který psa neohlídal ,nezajistil,nebo nevychoval Já sama mám psy a jsou to velká plemena jako dobrman atd.a nikdy nebyl žádný problém .Pes je odrazem svého pána a tak by si měl každý uvědomit jestli si psa pořídit nebo ne.V každém případě to není hračka ,ale odpovědnost a na to bohužel hodně lidí zapomíná

    • přesně tak, zrovna jsme se o tom bavily ráno s kolegyní v práci, obě jsme chovatelky psů a nikdy pes nezaútočí ani nekousne jen tak, to už ho to musí hodně bolet a před tím zoufale dává najevo, že chce, aby ho dotyční nechali být

    • Souhlas. A pokud to rodiče nedokážou dítěti vysvětlit, stačí dodržovat jednoduché pravidlo dítě tam, pes ven a naopak. Raději to u některých návštěv praktikuji také. Preventivně.

    • “protože ze sadistického spratka by stejně nic pořádného nevyrostlo.” Ono to není tak jednoduché. Normy chování se utvářejí časem a chápání signálů projevů psa pro děti taky není zřejmé. Oni nechápou že ubližování ostatním je špatné. Alespoň ze začátku ne.

  2. Když letí pes proti mně, automaticky předpokládám, že chce přejít k bodu 11. Podle toho se chovám a zásadně se dávám na ústup, případně na útěk. Do mala až do stáří.

  3. aha, takže dojdu domu a muj pes mi bere papuce, a když mu je chci sebrat tak na me vrci a chnape po me a je uplne v šilenem stresu. tenhle članek napsal uplny blb, který o psech vi jen to že dělaji haf haf. co se tyka vnimani deti jako mladat, pes nikdy na dite nezautočí a vždy odejde, uteče, nebo ho zpacifikuje ale nikdy neubliží. nikdy. pokud ho však vnima jako člena smečky, klidně ho zabije. jde pouze jen o vnimani postaveni ve společnosti. pokud je někdo vniman jako poterncionalni nebezpečí, tak se k němu dotčeny chova, pokud je pes v rodině jako onuce, hleda si svoje postaveni ve společnosti. pokud se i k nemu děti chovaji jako k onuci, vyciti že jsou slabší a muze se k nim chovat agresivně, pokud mu k tomu někdo da impulz. tyhle debilni članky o uplnych blbostech bych zakazal. rozdeluji lidi od zvířat a to je špatně. pani autorka MVDr. Hana Žertová je uplna trubka která vi uplne hovno a prezentuje jen sve nesmyslne dedukce, nebo ten članek zpracoval redaktor, který je uplny blb a ne novinař.

    • Tento příspěvek nechápu. Pokud přijdete domů, pes vám vezme papuče a když mu je chcete vzít, kousne – pak je to jen a jen vaše chyba, protože takovou situaci může přivodit jen špatná výchova psa – tedy vaše chyba. Máte-li psa, kterého nezvládáte, byla chyba si vybrat takové plemeno a hlavně jste se mu dostatečně nevěnoval. Já mám asi 10. a nikdy (ani v bolesti při sražení autem) mě žádný nekousl ani na mě nevrčel. Paní Žertová má plnou pravdu.

      • Ono to s tím vrčením může být i jinak. Náš pejsek – matka čistokrevná tibetská doga, co si v nesprávný čas hrála se sousedovic labradorem (pes “stál” 500, očkovaný, krmený… žádná množírna) – cca 80 kg, vezme hračku, lehne přede mne a zavrčí. Ale ne jako na toho pána, co ho jako 10kg stěně praštil holí, jinak. Chce hračku brát. Stejně tak není úplně pravda, že v ohrožení lehá na záda – jestli on se vůbec cítí ohrožení. Chce podrbat na hrudi.
        Jenže to všechno platí pro domácí. Cizím břicho neukazuje, hračky nenosí, některé jen prohlédne a očichá, jiní musejí počkat, až bude v kotci.

  4. Byl jsem napaden psem – v noci, ze zálohy – zjevně bez jakékoli příčiny z mé strany, jen jsem procházel po cestě – opodál stála skupina mladých lidí, bavila se, pejska si nevšímala – a on se nudil. Vyběhl na mne ze tmy, kousl do nohy a pak utekl. Fotky kousnutí bych ještě našel. To se ještě opakovalo. Nemohl jsem se útoku bránit – zahlédl jsem ho až těsně před útokem – na přední část levého stehna. Stalo se na Petříně na cestě mezi pomníkem Jana Nerudy a barokní sochou, fontánou. “Chudáček” se nudil – a on je přece šelma – dravec – predátor.

  5. No, s tím nemohu tak úplně souhlasit. Některé body souhlasí, ale třeba zívání je u psa projev, kdy dává signál druhému k uklidnění a uvolnění, lehnuti na záda též nemusí znamenat stres, ale pouze naprosté odevzdání a důvěru a ochnapavani může být též signál ke hře. Pes, který je ve stresu se především snaží někam schovat a pokud není agresivní útočí až ve chvíli, kdy nemá kam couvnout, ocas má nalepený pod tělem, uši sklopené dozadu a štěkot ve vyšší poloze. Záleží na spoustu okolností.

    • On každý rozumný majitel cítí, kdy je daný projev z nervozity či počínajícího stresu a kdy je z nudy, únavy nebo z loudění.

    • Konecne nejaky komentar od cloveka ktery vi o cem mluvi, zjevne psum rozumi a pozoruje je a take se nejspise vzdelava ohledne chovani psu na spravnych mistech.

    • plně souhlasím, jelikož lehnutí na břicho je projev odevzdanosti, jelikož tato místa jsou n
      ejvíce zranitelná.-

  6. tysony… psa obhajukes a dite hned zavrhnes a rikas mu spratek.Ty nebudes moc inteligentni, navic tvuj charakter je na bodu mrazu.Ty urcite nemas deti… nepochopeny spratku…

  7. Souhlasím. Pes, pokud není veden k agresi, nezaútočí bez příčiny. Vždycky je to o páníčkovi. Média pak z toho dělají bublinu a poukazují na konkrétní rasy psů, a to hlavně na ty, kteří mají nálepku bojových psů. Sami máme čtyřletou rotvajlerku. Většího mazla jsem nezažila. Všechny děti, se kterými přijde do kontaktu jsou vedeny k tomu, jak se mají ke zvířatům chovat a je to bez problémů. Většinou zažívám na procházkách, že rodič dítě přehnaně izoluje, místo aby mu něco vysvětlil. S trochou nadsázky bych zavedla školení hlavně pro rodiče, aby uměli své děti v tomto směru vychovávat. Pak by se nestalo, že bude po psech házet kameny nebo na něj půjde s klackem.

  8. Co je to za bláboly. Můj pes zívá často, protože by nejraději prospal celý den. Packu mi podává pořád, protože když jsem ho učil pac dostal pamlsek. Teď to dělá opačně, pokud má na něco chuť, dává pac. Přede mnou si lehá většinou nohama vzhůru, protože ví, že ho podrbu. Strnulost a upřený pohled má pokaždé když obědvám nebo večeřím. Prostě mám stresovaného psa.

    • Moje slova. V tomhle komentari vidim naseho psa. Pac, zada, lapani po nohach, a dlooouha hypnoza cehokoliv co vypada jako jidlo.

  9. Každý by si měl zodpovědně rozmyslet, jakého psa si pořizuje. Vždy přece takového, klterého zvládne fyzicky i psychicky. Když vidím babičku s dobrmanem, tuším problém.

    • Ladislave, Ladislave, kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi. Pak jsi zapšklý a protivný. Jako jsou nevychovaní psi, tak jsou i nevychovaní lidé.

  10. Podle uvedené tabulky se chová leda nějaký, paničkou zblblý, bytový smeták, který neví, co vlastně chce. Lehá si na záda a pak útočí, no to mluví za vše.

  11. Slečně či paní MVDr. Hana Žertová bych zakázala psát články. Celý článek je z 80% nepravdivý. Jinak by totiž všichni psy, co mají milující domov, kde jim je dobře byli ve stresu.

  12. Vy, co kritizujete MVDr. Žertovou, buď neumíte číst psí chování, anebo články
    Nikdo netvrdí, že musí nastat všech 11 projevů v uvedeném pořadí, ale všechny ty projevy mohou (a nemusí) znamenat nechuť pokračovat v tom, co se právě děje… to je právě na vás, abyste přečetli svého psa, jestli si lehá na záda z rozvernosti a chuti si hrát, nebo jako projev podřízenosti a kapitulace, kdy chce ukončit útok silnějšího člena smečky… před dítětem si bude lehat na záda jen v prvním případě… ve druhém případě kapitulaci vynechá a naopak zavrčí na znamení, že je připraven na boj, protože dítě není silnější, než on… a on to ví, tak proč by si lehal

    i ten nepřítomný pohled stranou (který vypadá úplně jinak, než hypnotizování žrádla) někdy doprovázený vrčením, je jasným signálem, že se pes nevzdává… právě tímto bodem 8 začíná “vyhrožování”… pokud se pes nerad koupe, ale má před koupáním jen stažený ocas, podává pac a lehá si na záda, tak si uvědomuje vaši sílu a nadřazenost a můžete ho vykoupat proti jeho vůli (samozřejmě pomalu, s chlácholivým komentářem a patřičnou pochvalou), ale pokud začne vrčet, máte problém = buď nekoupat, nebo s košíkem

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář
Vložte své jméno zde