Veterinář radí: Trestání psa

Některé lumpárny našim psům s přimhouřením oka tolerujeme. Třeba když se uprostřed noci přijdou přitulit do naší postele, nebo když na nás úpěnlivě hledí u stolu. Asi by nebylo mezi psy tolik loudilů, kdyby aspoň občas něco nedostali. Jsou ale vylomeniny, které promíjet nelze a je třeba je zarazit. Denně dostávám maily líčící běžné i velmi kuriózní pří hříchy. Většina z nich končí dotazem: „Jak ho mám potrestat?“

Trest by měl být tak důrazný, aby ihned přerušil nežádoucí činnost psa a odradil jej od dalšího pokračování, ale nesmí vyvolat bolest nebo strach. Musí přijít přesně v okamžiku, kdy pes vykazuje nežádoucí činnost, nebo ještě lépe, když se právě k této činnosti odhodlává. I vteřinové zpoždění trestu už je kontraproduktivní, to znamená, že je spíše ke škodě než k užitku.

Fyzické tresty nebývají účinné, naopak

Lidé si většinou pod pojmem „trest“ představují fyzickou inzultaci psa: bití nejrůznějšími předměty od vodítka a rákosky po noviny a papuče, škrcení na stahovacím obojku, vycukání, vytahání za kůži za krkem, povalení psa na záda a jeho držení na zemi, dokud „nezkrotne“ či „nevykáže podřízenost“ apod. Dalšími často používanými tresty jsou zavření psa do tmavého prostoru (koupelny, sklepa), umravnění tvrdým přísným cvičením. Ovšem většina takových trestů spadá do kategorie těch kontraproduktivních. Nejčastějšími důvody bývají následující tři:

1. Zpožděný trest: Váš pes prožene cyklistu, pak radostně přiběhne k vám a vy mu vyprášíte kožich a uvážete ho. Co jste tím potrestali? Nikoli pronásledování cyklisty, ale pejskův radostný příchod k vám. Takže zítra bude dál bez zábran prohánět cyklisty, jen s tím rozdílem, že už nebude spěchat zpátky k vám.
2. Neadekvátní trest vzhledem k provinění: Onehdy jsem potkala v parku mladého muže se štěnětem německé dogy. Pejsek se nadšeně hrnul k mladé fence labradora, jenže pán zavelel „NESMÍŠ!“ Štěně znejistělo, ale fenka mu vyběhla naproti a začali si hrát. Pán štěně hrubě chytil, povalil na záda, kleknul na ně a hučel mu do ucha „Nesmíš, říkám ti nesmíš!“, až se štěně pomočilo. Vůbec netušilo, o co jde, jen se hrozně bálo.
3. Nevhodný trest vzhledem k povaze psa: Je řada psů, kteří nesnášejí nátlak a zasahování do kompetencí. Například když si sebevědomý pes vyřizuje účty přes plot se sousedovým voříškem nebo když najde venku pohozenou lahůdku, obvykle již jen náznak fyzického trestu vyvolá silnou obrannou agresi psa.

Klasickým trestům je lépe se vyhnout

Ideální je vychovávat psy tak, abychom se trestům v klasickém pojetí zcela vyhnuli. Většině lumpáren se dá předejít: Vidím-li v dálce cyklistu, včas si psa přivolám (to ovšem nesmím telefonovat, bavit se s kamarádkou či přemýšlet nad pracovními problémy – musím se psovi plně věnovat). K odvedení pozornosti psa od nevhodného objektu zájmu stačí mlasknutí, tlesknutí, výkřik (HEJ!) nebo rychlé hození čehokoli použitelného pejskovi pod nohy. Jakmile se pes na nepatrný okamžik zarazí, musí přijít povel, který mu řekne, jak se má zachovat. Neposlechne? Asi nemá povel správně procvičený a zažitý. Nebo jsme zvolili málo důrazný prostředek. Nebo jsme nereagovali dost rychle… Takže kdo udělal chybu a zaslouží trest?
Autorka: MVDr. Hana Žertová

O autorce:

Hana Žertová je veterinární lékařka, která se ve své profesi zaměřila na behaviorální medicínu psů a koček. Tento obor studovala především v systému postgraduálního vzdělávání veterinárních lékařů v Německu. V roce 2009 natočila televizní seriál Polepšovna mazlíčků, vydala několik knížek o častých problémech psů a koček, publikuje v odborných časopisech a přednáší chovatelům i veterinárním lékařům. Ve školkách pro štěňata učila majitele lépe psům rozumět, vybudovat pěkný vztah a předcházet poruchám chování. Z těchto zkušeností čerpá její poslední knížka Od štěněte ke psu.