Domů MŮJ PES Poradna psí psycholožky: Nejčastější poruchy chování psů a co s tím

Poradna psí psycholožky: Nejčastější poruchy chování psů a co s tím

4117
0
Sdílejte

Nejprve je potřeba si uvědomit, že ne všechno, co nám na chování psů vadí, je porucha chování. Ve většině případů jde o docela normální projevy, které ke psům přirozeně patří, ale které nám z nějakého důvodu vadí. Navíc to, co jednomu vadí, může druhému připadat jako přednost.

Vezměme si například štěkání. Jde o normální komunikační chování psa. Některá plemena byla speciálně šlechtěna k tomu, aby byla hodně slyšet. To jsou především honiči nebo norníci, tedy jezevčíci a teriéři, kteří pracují mimo dohled vůdce a svými hlasovými projevy jej informují o situaci, ve které se nacházejí. Je jasné, že příslušníci těchto plemen, stovky let šlechtěných na hlasitost projevu, budou hlasití i v paneláku. Pokud se přesto rozhodneme pořídit si teriéra do městského bytu, musíme od malička jeho přirozené vlohy mírnit a potlačovat, což je vždycky těžší, než je rozvíjet.

Druhým příkladem může být značkování močí. Zase jde o přirozené komunikační chování, sloužící k označení hranic teritoria nebo vlastnictví určitého objektu, k navázání sociálního kontaktu či vyjasnění vzájemných vztahů nebo k vyjádření sexuálního zájmu. Samozřejmě nikdo nechce, aby si pes doma značkoval kanape. Jenže prostý trest za takovýto prohřešek to nespraví – pes totiž neví, že něco udělal špatně, dělá to instinktivně.

Třetí často se vyskytující prohřešek je kradení jídla a sbírání odpadků. Zase jde o docela normální jev, který ke psům odedávna patří. Vždyť proto se před desítkami tisíc let přidali k lidem! Takhle silný instinkt není snadné utlumit, zvláště u psů, kteří byli navíc šlechtěni ke slídění po kořisti. Takže vězte, že váš retrívr chovající se jako vysavač nemá žádnou poruchu, naopak je typickým příslušníkem svého plemene i druhu.

Kdy jde opravdu o poruchy chování?

Někdy však jsou projevy i toho normálního a přirozeného chování přehnané nebo je pes vykazuje v situacích, kdy se to vůbec nehodí. Takové případy je třeba řešit – přijít na to, proč má pes potřebu projevovat se tak hekticky, a najít způsob, jak jej usměrnit.

Mezi skutečné poruchy chování řadíme nepřiměřený strach, fobie, úzkost, sklony k agresivnímu chování, kompulzivní a obsedantní poruchy, hyperaktivitu, dysfunkce a nečekané či nežádoucí projevy související s vyšším věkem (obdoba Alzheimerovy nemoci u lidí).

Často je však „nenormální“ chování spojeno s nějakým fyzickým onemocněním (například zvýšená žíznivost a časté močení při cukrovce, agrese při manipulaci a vyhýbání se kontaktu při bolesti kloubů, uší, zubů apod.). Změnu chování mohou způsobit i podávané léky.

Pokud se váš pes začne chovat jinak než obvykle, vaše první cesta by měla vést k veterináři. Ten by měl psa zevrubně prohlédnout a patřičně léčit zjištěné onemocnění, nebo vyloučit fyzickou příčinu a poslat vás k odborníkovi na poruchy chování. Nikdy by se nemělo přistupovat k „nápravě“ psa bez předchozího stanovení diagnózy.

Autorka: MVDr. Hana Žertová

O autorce:

Hana Žertová je veterinární lékařka, která se ve své profesi zaměřila na behaviorální medicínu psů a koček. Tento obor studovala především v systému postgraduálního vzdělávání veterinárních lékařů v Německu. V roce 2009 natočila televizní seriál Polepšovna mazlíčků, vydala několik knížek o častých problémech psů a koček, publikuje v odborných časopisech a přednáší chovatelům i veterinárním lékařům. Ve školkách pro štěňata učila majitele lépe psům rozumět, vybudovat pěkný vztah a předcházet poruchám chování. Z těchto zkušeností čerpá její poslední knížka Od štěněte ke psu.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář
Vložte své jméno zde