Agresivita jako taková je u psů naprosto běžným jevem. Nesmíme zapomínat, že jsou to predátoři a jako takoví umí s agresivitou dobře pracovat. Na druhou stranu se můžeme často setkat i s takovými projevy agresivity, které majitel nezvládá, a které se mohou časem obrátit i proti němu samotnému. Leckdy se stává, že takový špatně zvládnutý pes pak může napadat i ostatní členy domácnosti. Jak se takovým, mezi méně zkušenými chovateli poměrně častým jevům vyhnout?
Pokusím se vám nabídnout pár tipů, které by vám měli pomoci jakoukoliv agresivitu psa podchytit už od začátku. Prevence je vždy lepší než řešení následků.
1) Správný výběr štěněte
Správný výběr štěněte je naprostý základ. Je třeba mít na zřeteli více faktorů. Začátečník by si měl uváženě zvolit rasu. Na výchovu složitější a následně kousaví bývají statisticky nejvíce kokři, teriéři, jezevčíci, rottweiler nebo třeba lhasa apso. Je lepší vybrat si pro začátek plemeno, jehož povaha bývá klidnější (bišonek, francouzský buldoček, mops, německá doga).
Další chybou bývá, když se zájemci o štěně neseznámí s rodiči a podmínkami chovu. Za prvé se tak sami ochuzují o možnost výběru mezi více štěňaty, kdy se podle jejich vzájemného chování dá uhodnout leccos z povahových vlastností. Za druhé pak štěně, pocházející ze špatných podmínek, může mít psychické následky, nemusí být správně vyvinuté (i psychicky), což může přinést v budoucnu různé problémy, včetně nežádoucí agresivity.
2) Okamžité a důsledné uplatňování základních návyků
Hned od prvních okamžiků, kdy si psa přivedeme domů, začneme důsledně aplikovat vzorce správných návyků. Tím se nemyslí, že začneme psa buzerovat hned, jakmile za námi zaklapnou domovní dveře. Naopak, se psem můžeme jednat otevřeně a naprosto vlídně. Správnými základními návyky se rozumí, že psu jasně ukážeme, kde má místo a také vyžadujeme, aby je používal. Na místo jej pak můžeme jednoduchým povelem poslat pokaždé, kdy od něj budeme chtít mít pokoj. Třeba během jídla, návštěvy a podobných situací.
Dalším základním a zásadním návykem je systém komunikace se psem. Tedy pes se musí hned odmalička naučit, že nejdřív musí on pracovat pro nás a až poté uděláme něco my pro něj. Zvykat jej opačně, tedy drbat a hladit ho, když se lísá, to je chyba. Psa hladíme, když něco splní, nebo jednoduše když máme chuť. Ne tehdy, když má chuť pes.
Na škodu není mezi základní návyky zařadit chůzi na vodítku a nošení ochranného košíku. To se vždycky hodí, a ne každý pes takové procedury podstupuje s nadšením v pozdějším věku. Rozhodně čím dříve se pes naučí chápat základní principy soužití s člověkem, tím lépe.
3) Poslušnost a výcvik základních povelů
I když chcete mít psa pouze jako domácího mazlíčka, je žádoucí, aby znal a uměl základní povely. Mezi ty se řadí přivolání, povel sedni, povel ke krátkodobému odložení (zůstaň) a povel, posílající psa na jeho místo. To by měl bez diskuse umět každý pes. I maltézáček.
Znalost základních povelů u svého psa využijete nesčetněkrát. Přivolání zřejmě žádný bližší rozbor nepotřebuje, to může v neposlední řadě vašemu psu zachránit i život. Povel k sednutí se hodí k nácviku poslušnosti, a tedy upevnění vztahu pán – podřízený (např. psa necháme nejdřív sednout, poté teprve podáváme potravu), najde své uplatnění také ve chvíli, kdy potřebujeme psa rozptýlit a převést jeho nervovou soustavu na nové podněty. Povel zůstaň trénuje u psa jeho vůli a mozek, který se musí soustředit na úkol. A možnost kdykoliv psa odeslat na místo se hodí skoro pořád.
V neposlední řadě je prokázáno, že výcvik, pokud je veden s mírou a rozumem, posiluje psychickou kondici psa. Čili zabijete hned dvě mouchy jednou ranou.
4) Pravidla dodržují všichni
Pokud je vaším cílem vyhnout se celkové agresivitě psa vůči všem členům rodiny, je nezbytné, aby základní pravidla dodržovali všichni. Špatně se to vysvětluje dětem a prarodičům, kteří mají ve zvyku psy „rozmazlovat“ například krmením od stolu. Bohužel se jim těžko vysvětluje, že pes jim nebude vděčný, ale naopak si u něj sami podrývají svou autoritu.
Pes nefunguje tak, že když chová respekt k nám, bude jej mít i k našim dětem, rodičům či partnerům. Naopak, často si jej tihle lidé u psa budují stejně, jako jsme si jej budovali my jako jeho páníčkové. Všichni členové domácnosti musí dodržovat především vzorec, že pes je tu pro nás, ne my pro něj.
5) Předcházení kousání ve hrách
Hry nám zaberou spousty času, stráveného s naším psem. Proč je nevyužít i v náš prospěch? Můžeme jednoduše už od štěňátka u psa budovat negativní reakce na to, když nás kousne. Bude si pak dávat pozor, aby to nedělal. Je to jednoduché, když nás například nechtěně štípne zoubky během přetahování, hru přerušíme za současného zvolání „Au!“. Pes přijde na to, proč si sám přerušuje hru. A to celkem rychle.
Přetahovací hru můžeme také úspěšně využít k nácviku povelu „Pusť!“. Je to univerzální povel a když u psa na něj vybudujete odpovídající reflex, uvidíte, že se vám to bude mockrát hodit. Pes, který povel „Pusť!“ ovládá pak totiž po jeho vyřčení pustí z tlamy cokoliv, co v ní zrovna má – hodí se výborně na procházkách, kdy psi na volno rádi rychle žerou kdejaký odpad (mršiny jsou to nejmenší).
6) Zvykání psa na manipulaci
Už odmalička zvykat psa na jakoukoliv manipulaci je neuvěřitelná výhoda do budoucna. A to nejen vzhledem k agresi, ale všeobecně. Zvykáním na manipulaci myslíme zvedání na stůl, pokládání na bok, otevírání tlamy a hmatovou kontrolu ústní dutiny. Pes se musí odmalička naučit plně nám důvěřovat a věřit, že nic nepříjemného mu neděláme s úmyslem ublížit, ale naopak.
Výborné je přivykat psa stříhání drápků, zvuku strojku na vlasy – pokud se jedná o psa, který se bude pravidelně stříhat, a podobným „nepříjemnostem“, které ho budou v životě potkávat. Takto zvykaný pes se po vás potom neožene, když jej nečekaně chytnete někde, kde to nečeká. A kolika majitelům se stala zrovna taková prkotina.
7) Buďte vůdcem, ne tyranem
Sice poslední, ale zároveň nejdůležitější pravidlo. Pro psa totiž musíte být vůdcem, musí z vás mít respekt, zároveň vám však musí věřit a mít vás rád. Nikdy z vás nesmí mít strach. I v lidských vztazích jasně chápeme rozdíl mezi slovy respekt a strach, u psů tomu není jinak. Proto vždy přistupujte k psovi jako ke společníkovi.
Ačkoliv se to dříve tvrdilo, dnes už víme, že není třeba nad psem dominovat. Je třeba jej umět vést. Vztah pán – pes je založen na vzájemné důvěře, nikoliv na dominanci. A vždy se lépe pospolu žije těm, kteří si vzájemně věří, to je stará pravda.
Autor: David Navara
